Půjdeme po téhle stopě
Uhm, dnes ve stylu „slíbila jsem, že půjdeme spát, a pak mi došlo, že nemám drabble“. (Jak jsem mohla zapomenout, že nemám drabble?)
Mé o mnoho let mladší já mělo těch nedotažených příběhů mnoho, mé o pár týdnů mladší já se je rozhodlo v DMD aspoň malinko oprášit (ač často v podobě, která ten fandom ani tolik nepotřebuje). Dnes Mlžné nádraží.
Slunce se pomalu sklánělo k západu a oni byli stále na cestě. Momentálně podle všeho navíc bez průvodce. Věřili, že nadšená dívenka jim nechtěla utéct, že si jen neuvědomila, jak moc na ni ztrácejí.
Pořád mohli jít po její stopě. Ohnutá stébla trávy, otisk boty v blátě, snad i nějaké čerstvě ulomené drobné větvičky. Když se to zkombinuje s představou o terénu, dosavadním směrem a možná trochou odhadu, musí být cesta jasná. To naznačovaly příběhy o zálesácích z jejich světa i jejich setkání se stopaři tohoto světa.
Samozřejmě až na jeden drobný detail: nikdo z nich neměl žádný stopařský výcvik.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to by mě zajímalo, jak to
to by mě zajímalo, jak to dopadlo
Takže je cvičiště bojiště?
Takže je cvičiště bojiště?
Líbí,
ale možná si do toho vkládám něco, co tam není: o spoustě věcí na světě už víme jenom z knih a filmů a tak nějak tiše předpokládáme, že je vlastně umíme... Hezky napsané.
Také by mě zajímal ten
Také by mě zajímal ten naznačený příběh... moc zajímavé...