Svatba
Fandom:
Drabble:
Perfektní účes, který zdůrazní ty lichotivější rysy tváře.
Líčení, které nekřičí, ale jemně zvýrazní to krásné.
Šaty, které se hledaly dlouhé měsíce, protože musely přesně odpovídat představám a snům.
Botičky pro Popelku, ve kterých vydrží celý den a večer nebude mít chuť amputovat si nohy.
Květiny v barvě šatů, jednoduché, protože v jednoduchosti je krása.
Dort, který byl po mnoha ochutnávkách shledán tím nejdelikátnějším, s marcipánem přesně na míru.
A pak dlouze vybírat ideální destinaci na líbánky.
To vše a ještě víc, tolik starostí a tolik nervů. A trvalo roky než pochopila, že perfektní svatba není žádnou zárukou kvalitního manželství.
Závěrečná poznámka:
Mám po třídních schůzkách vždycky hrozně cynickou...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tahle cynická je velmi
Tahle cynická je velmi pravdivá.
Být princeznou je sen, jenže ten sen trvá do rána a pak se postupně vkrádá šeď, povinnost a bůh ví, co jde s nimi...
Líbí.
A někteří se rozhodnou, že si
A někteří se rozhodnou, že si postaví z těch snů vzdušný zámek a hodlají v něm žít. Inu tak, občas ten náročný den pomůže něco vyplodit.
není
není
Vzhledem k celkem nově
Vzhledem k celkem nově nabytému přehledu o svatebních fórech a podobných nesmyslech... tak nějak mám chuť si založit svatební agenturu, která bude mít tohle jako motto. :)) Nějak se z jednodenního pozlátka dělá nesmyslně moc a občas asi zastiňuje ty roky, které mají přijít. Moc dobře napsané. Cynismus po třídních schůzkách plně chápu. Čokoládovou kachnu?
onomnom!
onomnom!
Tak takovou agenturu bych
Tak takovou agenturu bych chtěla vidět!
Ale jinak souhlas, plno lidí dneska pohřbívá skutečnej význam toho dne, jeho pradávné rituály a opravdové prožívání pod nevkusné pozlátko.
Moc pěkný a pravdivý. Nějak
Moc pěkný a pravdivý. Nějak jsem nikdy nepochopila, proč kvůli tomu lidi takhle vyvádí.. ale já jsem asi zase druhej extrém, moje svatba (někdy za rok) bude pravděpodobně maličká a komorní, odehraje se někde na horách a vůbec mi nebude vadit, když tam nikdo nepřijde v kravatě ani na podpatcích (ostatně se obávám, že by tam v nich ani nedošel). :) Já nevím, jde o prožitek chvíle v kontinuu vztahu, ne o životní cíl. :)
Musím říct, že jsem si svou
Musím říct, že jsem si svou druhou veselku užila.
Šaty byly jasný, některé doplňky se dořešily až chvíli před odjezdem na obřad, kytku mi pomohla vybrat bratránkova žena, když mi v hospodě ukázali možnosti výzdoby (decentní), tak jedna krásně ladila s kytkou, takže bylo jasno, dort nám pekl strejda...
Nejvíc starostí bylo s autama, protože jsem do posledka nevěděla, kolik nám přijede trabantů, tak jsem měla 3 varianty :-)))
V noci před veselkou dostal synoveček zánět středního ucha, tak bratránek s manželkou řešili ještě hlídání...
A nejkrásnější na celé veselce byla ta rodinná soudržnost, společně sdílená radost, zábava, pohoda - a o tom to je a to žádná agentura nezařídí... A žádný dokonale vybraný a sladěný doplňky nenahradí :-)
Chmmm, jop. Nepřeceňovat.
Chmmm, jop. Nepřeceňovat. Nehrotit. Nenervovat. Co všechno já tenkrát viděla v Zahradách... člověk aspoň ví, jak teda fakt ne.
A přesně jak říkáš, kytky a barvy v jeden den ti směřování těch dvou neovlivní. Pěkně sepsané. A poznámka o botách je ovšem ženiální :)