Na konci roku
Nemohl zůstat v prázdném bytě sám, s kolotavým přemíláním proč, poprvé ve svém životě.
Venku ohňostroj marnosti. Bouchací kuličky, petardy, dělobuchy, hluk, vrávorání, střepy.
Městské smetiště, povinně veselí opilci.
Alkoholové výpary roztávaly vločky ještě ve vzduchu, na zemi marast a břečka.
Prodíral se karnevalem šklebů, pryč, ven, do bezlidna a ticha.
Podzemní kotle hřály, na sníh narazil až v polích.
Bílý, křupal pod podrážkami, na vlasy a ramena snášel se nový.
Najednou stanul a rozhlížel se. Slova opotřebovaná, sekndhendová, každé vyslovení by uráželo to, co viděl.
„Děkuju,“ zašeptal v páře.
Pod nohama drcené loni, na hlavě tající letos, napadlo ho.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No, to je to slovo, co říkám
No, to je to slovo, co říkám vždycky venku... pěkná náladovka. (Nesmíchávají se vám fandomy? ;))
To mne nadchlo. Moc krásně
To mne nadchlo. Moc krásně napsané. Šup s ním do oblíbených.
to je strašně dojemný
to je strašně dojemný
To je nádhernš popsaná chvíle
To je nádhernš popsaná chvíle, který ten kontrast špíny a čistoty dodává něco ohromně působivýho. A ten konec, neuraz se, Viktorko, ale já musím: <3
To je moc pěkné!
To je moc pěkné!
Wau. Padá do oblíbených.
Wau. Padá do oblíbených.
Moc se mi líbí poslední věta.
Tohle
je moc pěkné :-)
Děkuji všem za krásné a
Děkuji všem za krásné a povzbuzující komentáře!
To je nádherný!
To je nádherný!
ta poslední věta ta píše!
ta poslední věta ta píše!
Pocity známé probouzí v mé psýše,
pocity naděje a zmaru,
jimiž má bytost dýše.
(chvíli jsem uvažovala, zda to nesmazat, ale pak jsem si vzpomněla, že slaboduchým je mnohé odpuštěno)