Kam se náhodou dostala
Padal sníh.
Vločka za vločkou.
Jedna spadne na zmrzlou půdu a zůstane tam až do jara.
Druhá roztaje při prvním kontaktu s jabloní.
Náhoda.
Stejná jako řídí i životy lidí.
Její.
Jako ta vločka mohla dopadnout o kousek vedle a vše by bylo zcela jiné.
Beton.
Tráva.
Hlína.
Okap.
Španělsko.
Obchod.
Sklad.
Nizozemí.
Lepší.
Horší.
Jiné.
Někde uvnitř cítila nejasný tlak, neviditelný provázek táhnoucí její vyčerpanou duši zpět v čase. Do období loňského sněhu, loňských vztahů, loňského smíchu, loňského teď.
Nemohla.
Snad ani nechtěla.
Přesto tlak nezmizel; sílil.
Jako by se ta vločka drala proti větru, proti neúprosným pravidlům náhody.
Nostalgie se říkalo, že?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nostalgie silná jako tažný
Nostalgie silná jako tažný kůň. Krásně napsané.
Ta poslední věta je krásná!
Ta poslední věta je krásná! (Tedy ono je krásné celé drabble, ale ta poslední věta obzvlášť. :))
To je velmi působivé
To je velmi působivé vykreslení jednoho pocitu! Líbí moc.