Sedlák a slečinka
haha, přesně na první zátah :)
Zaskočil do panského domu jen na chvilku, doslova od pluhu, od zimní údržby. Přesně v tu chvíli myšlenky nazrály. Vracel se s cinkavou nadějí, srdce jásalo souhlasnou radou. Jednal hned.
Ona také. Meče a dýky, ohavná rána. Slunná vyhlídka na jaro zhořkla. O železo si ve vzteku nakopl palec. Srdce se zamklo do schránky z oceli.
Oči však viděly. Lítost a zmatení. Pochopil, kdo je tu vojevůdcem.
Své malé odpustil, se sněhem roztál. Doufal. Odvážil se až po žních.
Sluncem ujištěná radost pak odemkla i pro jeho budoucí paní. Na vlastní svatbě mu slíbila, že jim příští rok pomůže zapřahat.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ještěže roztál :) moc krásně
Ještěže roztál :) moc krásně pojaté
chííí! Děkuju :)
chííí! Děkuju :)
Moc pěkné. Měla velké štěstí,
Moc pěkné. Měla velké štěstí, že byl tak trpělivý a chápavý.
To jo. Když ona sama byla
To jo. Když ona sama byla zlatá... jenom moc pod vlivem.
^v^
Já bych řekla, že štěstí měli všichni, včetně 'vojevůdkyně' ;)
Moc krásné využití tématu.
Ta rozhodně :)) Díky!
Ta rozhodně :))
Díky!
Moc líbí. Tolik naděje a
Moc líbí. Tolik naděje a dobrokoncovatosti, paráda.
Děkuju, skvíp!
Děkuju, skvíp!