Povzdech

Byla jsem unavená, ale pořád jsem měla štěstí, že to byla jen obyčejná chřipka, která mě trápila. Že jsem žila tady a teď, protože jiní to štěstí neměli.
Žádné dítě by nemělo vyrůstat ve strachu, že přijde o rodinu, žádné dítě by nemělo zažít hlad, protože místo toho, aby se selo a sklízelo a pěstovalo a chovalo, se jen bojuje.
Možná brzo nastane ten čas, kdy se odloží zbraně a zase se bude orat a žít. Není řešení, aby všichni uprchli pryč. Jediné řešení je ukončit válku a žít tam, kde jsem se narodil.
Jenže současná situace tomu moc neodpovídala.