Životně důležitá rada

Jednou u nás byla tehdy asi osmnáctiletá dcera naší sousedky. Jmenovala se Šárka a povídala si s náma.

Moje máma: "...a ona si prostě kouše nehty!"
Šárka: "Tak to ne, hele. Koukej si ty nehty nechat dorůst a nekousej si je. Jen ať ti to nezůstane. Já se to neodnaučila a podívej:"
Ukázala mi svoje ruce. Na jednom prstě měla takovou bouličku, nevěděla jsem, co to bylo, tak jsem se na to zeptala. Jenže ona moji otázku špatně pochopila, protože odpověděla: "To jsou moje nehty, vidíš? Takhle taky skončíš pokud neskončíš."

Pochopila jsem to. Nehty jsem si přestala kousat. Konec.