Žabák, rozený divadelní talent

“Rejsku, já umírám,” zaskučel Žabák a zkroutil se ve svém spacáku.
Rejsek protočil očima. “Něco špatnýho jsi snědl. Za chvilku se z toho vyležíš.”
“Je to moje poslední hodinka,” zavrtěl Žabák hlavou, natáhl se a sevřel Rejskovu ruku ve své. “Až budu pryč, tak na mě nezapomeň, a pamatuj si, žes byl můj nejlepší kamarád, můj komplic-- Rejsku, já tě miluju.”
“Tos řekl hezky,” zamumlal Rejsek, “Však já tebe taky. Radši ti udělám víc čaje.”
“Díky můj nejdražší, že mi zpříjemňuješ cestu na druhý břeh,” zaúpěl Žabák.
Do pokoje v ten moment vešla Kobra. “Je mi z vás špatně,” prohlásila.