Ángelova píseň
Varování: sprosté slovo
V sedmnácti byl Ángelo Lopéz bohatý mladík.
V sedmadvaceti potkal Boha.
Do sedmatřiceti se stačil zbavit majetku a procestovat svět.
Ve čtyřiceti přišel o vlasy, přestal stárnout a usídlil se v chudinské čtvrti. Obyvatelé ho zbožňovali, ale styděli se to dát najevo. Když procházel páchnoucími ulicemi, vždy s trsem banánů pro děti, kurvy se o něj otíraly bradavkami a mladí gangsteři pokřikovali oplzlosti.
Vidět Ángela bez banánů znamenalo, že někdo umírá.
V ty dny ulice ztichly. Ángelo držel postřeleného pistolníka nebo nemocnou děvku v náručí a zpíval, dokud se tělo neproměnilo v dětské a znovu nevinná duše neodletěla ke Stvořiteli.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ano, ano, to je podle mě
ano, ano, to je podle mě jedno z letošních nej drablat vůbec!
To byl a je krásný magický
To byl a je krásný magický realismus!
To se mi strašně moc líbilo.
To se mi strašně moc líbilo. :)
Páni. Netuším, jak popsat, co
Páni. Netuším, jak popsat, co se mi honí hlavou. Prostě... Je to...
já fakt nemám slov!
To je opravdu skvělé.
To je opravdu skvělé.
Ach. Četla jsem to, už když
Ach. Četla jsem to, už když to vyšlo, nevím, proč jsem nekomentovala hned - je to velmi krásné a jakkoli magicky realistické, působí to hrozně plasticky a živě.
Mám před sebou uličky s
Mám před sebou uličky s polorozpadlými domky a obyvateli bez naděje na lepší budoucnost. Strašně živě. Ale kupodivu to nebudí zoufalství, jako spíš takovou... nostalgii?
To je působivý příběh.
To je působivý příběh.
:-o <3
:-o
<3