Na účet podniku
Taková trošku cyberpunková, trošku steampunková... přepadla mě a já se jí někam musel zbavit. Tak vypadla do téhle věci. Jestli se dráblo povedlo... bůh suď, ale rozhodně mi nejvíc sedlo.
Za jemného deště se klouzal po špinavých cestách hlouběji do centra místního slumu. „Až ke Klepetové chýši, tam najdeš vrchol rozkoše pro tvé tělo i duši“ jak mu poradil conciérge v hotelu. Hologramy Města nechal dávno za sebou. Cestu osvětlovaly převážně reklamy na tvářích mai‑tou, lemujících cestu v marné naději, že si vydělají na další dávku.
Klepetová… jak obří surrealistický nádor vyrůstala z polyplastové slepenice slumu. Biomechanická halucinace lesknoucí se deštěm a vzdáleným obrazem Města.
Už stojí uvnitř a ta prastará otázka náhle ztratila smysl. On, touhy, uspokojení… rozkoš.
Jeho orgány pomalu a s orgastickou bolestí vrůstají do masy chýše.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To si pamatuju! Úžasně zvrhle
To si pamatuju! Úžasně zvrhle skvělé!
Uf. Teda - musela jsem to
Uf. Teda - musela jsem to přečíst dvakrát a pak jsem usoudila, že potřetí už to číst nechci, protože je to hrozné! (Dobře napsané, ale... chápeš)