Tak vysvětlí mi to někdo?
Proč právě tohle? Nevím, asi prostě proto, že za poslední měsíce/roky jsem si díky nejrůznějším okolnostem uvědomila, že přátelství je něco velmi silného a nenahraditelného :)
Vybíhám z domu. Sakra, proč UŽ ZASE prší?
Autobus mi ujel před nosem. Co jsem komu udělala??
Vcházím do posluchárny. ,,Dobrý den. Omlouvám se."
,,Dobrý den. Proč jdete pozdě?" A co je ti do toho...?
,,Můžete mi prosím vysvětlit, proč za tenhle příklad nemám body? Vždyť mám výsledek..."
,,Máte, ale špatný. Správně to mělo být takto."
,,Hm. Aha."
Fronta do menzy končí až na schodech. Co se dá dělat, počkám si. Za ten řízek to stojí.
,,Promiňte... ten řízek...?" ,,Není, slečinko. Došel." PROČ???
Sedíme s kamarádem na lavičce.
Mlčíme.
,,Jsi unavená?"
Přikývnu.
Neptá se PROČ.
Prostě mě obejme.
A mlčíme.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je opravdu hezky řečeno -
To je opravdu hezky řečeno - máš-li den blbec, nutně potřebuješ přátele.
Tak tak, a nejen v den blbec
Tak tak, a nejen v den blbec :) Děkuji! ;)
Výborně
zachycená síla zázemí, které se prostě neptá! Někdy je tak únavné jenom o únavě mluvit... Jen se schoulit, mlčet. Krásné drabble, výborně utíkající, jedna "pohroma" (stokrát nic umořilo osla!) stíhá druhou až do... silného, tichého, objímavého závěru! Perfektní drabble!
Děkuju za překrásný komentář,
Děkuju za překrásný komentář, cením si ho moc! :))
A máš naprostou pravdu, stokrát nic umořilo osla, a někdy je únavné o tom jen mluvit, snažit se vůbec najít a zformulovat odpověď na tu ,,starostlivou", ale přesto vlezlou otázku ,,A co ti je??" :D
Díky!
Jedna za druhou vlastně samé
Jedna za druhou vlastně samé drobnosti. Ale dohromady vydají za pořádnou nálož. Mlčenlivé objetí je pak ten nejlepší lék.
Pravda, i z maličkých korálků
Pravda, i z maličkých korálků se dá navléct douhatánský náhrdelník, je-li jich mnoho...
Děkuji! :))
Ano ano, tohle bylo moc
Ano ano, tohle bylo moc krásné!
Pamatuju si že se ti líbilo :)
Pamatuju si že se ti líbilo :) a vím že zrovna ty tohle dokážeš pochopit :)
To je krásné. Připomíná mi to
To je krásné. Připomíná mi to takové ty chvíle, kdy člověku usne sourozenec na rameni a jemu to fakt vadí, ale zároveň má hroznou radost, že spí, protože to opravdu potřebuje... Je skvělé mít rodinu a přátele, kteří umí být tichou podporou. (A moje vejška je pitomá, nikde žádní kamarádi. :D)
Děkuji :) Jojo, to je fakt no
Děkuji :) Jojo, to je fakt no... :D
Jee tak to je škoda :/ ale naprosto to chápu, já to právě takhle měla na tý střední no. Takže až teď na vejšce jsem zase získala tohle ,,zázemí" :) Ale nikdy neříkej nikdy, vždycky se může najednou objevit člověk nebo celá parta lidí, který ti prostě hned sednou :)) Držím palce!
Velká pravda.
Velká pravda.
Tak. Děkuju. :-)
Tak. Děkuju. :-)
Mně to zase připomíná tyto
Mně to zase připomíná tyto neskutečně pitomé dny v práci, po kterých jsem však večer usínala s úsměvem, protože se na mě nějaký ten známý usmál, udělal nějakou blbost, pomohl mi nebo si třeba přisedl na oběd. A najednou se celý ten hrozný den úplně změní.
Přesně tak, i malé drobnosti
Přesně tak, i malé drobnosti dokážou člověku úplně změnit den ;)) a taky to vědomí toho, že v tom člověk ,,není sám"...
Díky za koment! :)