Co se skrývá ve slovech

Obrázek uživatele Lejdynka
Fandom: 

název: Co se skrývá ve slovech
autor: Lejdynka
fandom: Torchwood
rating: myslím, že se to docela vejde do 12plus, a kdyby něco, tak dělejte, že to nevidíte
pár: Jack Harkness/Ianto Jones
žánr: slash, romantická komedie
shrnutí: Bylo nebylo, i stalo se jednou v jedné kanceláři, že Mr Harkness pozval svého podřízeného Mr Jonese na rande. O tom, jak jejich první romantická session probíhala, si můžete přečíst zde.
prohlášení: Ianto, Jack, Owen, Myfanwy, torchwoodská základna a first date patří Daviesovi (závidík). Nápad je můj a zpracování také (C).
vedlejší věnování: Rebelce, protože mě k tomuhle nápadu inspirovala vyzvídáním, kdy asi přestal Ianto Jackovi říkat pane. A Julii, protože může za to, že považuji větu Iantovo presso bylo lepší než sex za kánon.
poznámka: moc děkuji Rebelce za beta-read :o)
hlavní věnování: Tato povídka by ráda podpořila organizaci ZOO Ostrava, a to především kvůli této větě: Cílem projektu je zlepšení životních podmínek chovaných zvířat, z nichž mnohá žijí v nevyhovujících podmínkách starých expozic. Protože chudák Myfanwy se musí v té torchwoodské základně strašně trápit, a zlý, krutý a ošklivý Jack ji ještě nutí, aby se dívala na jeho avantýry.
Pokud budete chtít, můžete zaslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZOOOV na číslo 87 777.

„Pane?“
Seděli v jedné z nejlepších a nejdražších restaurací, pojídali pečeného lososa v bylinkovém sosu a pokoušeli se na sebe nedívat příliš často.
„Co?“ pohlédl na něj Jack. Pak se usmál a dotkl se prstem své brady.
Ianto zmateně zamrkal. Následně pochopil a zahanbeně smetl drobeček.
„Mohl byste mi prosím podat hořčici?“
Nádobka byla posunuta směrem k němu.
„Tady.“
Sáhl po ní, ale Jack jaksi pozapomněl odtáhnout ruku.
Jejich prsty se dotkly.
Ianto okamžitě ucukl.
„Promiňte, pane. Dostal jsem od vás elektrickou ránu.“
Pak se podíval na strop.
„To budou ty kovové příbory,“ odpověděl Jack. „Jez.“
A dál pokračovali mlčky.
----
„Pane?“
Seděli v poslední řadě nejznámějšího cardiffského kina Electro, sledovali historicko-dramatický film a pokoušeli se příliš často nedotýkat koleny.
„Co?“ pohlédl do tmy vedle sebe Jack a odolal pokušení přisunout se tak blízko, aby se koleny dotýkat museli.
„Vaše ruka.“
„Co je s ní?“ optal se nevinně.
„Na mé noze.“
„Pokračuj,“ vyzval ho. A poočku na něj mrkl.
„Nechtěl bych snad naznačovat, že mi překáží, ale –„
„Ano?“
„Nedokážu se na ten film soustředit,“ přiznal nakonec Ianto a Jack by v tu chvíli vsadil celou torchwoodskou základnu včetně Myfanwy, že se mladý Velšan červená až někde.
Klidně ruku odtáhl. Pak svého společníka objal kolem ramen a přitiskl si ho k sobě.
„Lepší?“
Odpověď byla krátká, stručná, výstižná a velice výmluvná.
„Ehm.“
Chvíli bylo ticho. Narušovala ho jen zvuková kulisa dokumentu, na který se ani jeden z nich nedíval.
Pak...
„Pane? Tlačí mne opěrka.“
Jack si povzdechl, vstal, zvedl lehce Ianta ze sedadla, otočil ho a znovu se s ním posadil tak, aby společně zabrali jen jedno místo. Jednu ruku mu omotal kolem pasu, druhou položil na stehno.
„Teď je to lepší?“
Ianto něco velšsky zamumlal a pak ztichl.
Ale nepohnul se ani o milimetr. Spíš se o něj jaksi – opřel.
Film skončil dobře.
Ale ani jeden z nich netušil proč.
----
„Pane?“
Seděli potmě v torchwoodské základně, přímo na schodech vedoucích do pitevny, snažili se v příšeří zahlédnout oči toho druhého a pokoušeli se nepřipouštět si, že tentokrát jde o něco trochu jiného, než o desetiminutovou jednorázovou akci na Jackově kancelářském stole.
„Co?“ zvedl oči ke stropu Jack a nenápadně zamával obrysu pterodaktyla, který si na nejsvrchnější konzoli líně protahoval pařáty.
„Mám uvařit kávu?“
Ach ano, Iantovo presso. Dokonalý všelék. Na nespavost (ač by to obvykle člověk do kávy neřekl), bolesti žaludku, dobré na depresi a melancholii, na probuzení, odreagování se po náročném úkolu, lepší než cokoli, co kdy Jack pil. Lepší než – ne, než sex s výše jmenovaným určitě ne. Nebudeme to přehánět.
„Pane?“ ozval se ze tmy znovu tázavý hlas.
„Buď tak hodný,“ vzdychl.
Ianto vstal, rozsvítil a omámeně zamrkal.
Myfanwy nespokojeně zavřeštěla.
„Tiše, malá,“ podíval se nahoru. „Nic se neděje, klidně spi dál. Pokud si tedy samozřejmě nechceš tu kávu dát s námi.“
Jack se tiše uchechtl a sledoval svého podřízeného, jak klidnými zručnými prsty připravuje, co je potřeba.
Moc dlouho mu to tiché, klidné pozorování nevydrželo.
Vstal, přešel za ním do kuchyňky, položil mu ruce na boky a bradu na rameno.
Ianto sebou trhl a upustil plechovku. Hlasitě zařinčela a odkutálela se do kouta, kde se zpola vysypala.
„Pane?“ vydechl nejistě.
Jack ho pustil a šel ji zvednout.
„To nic, pokračuj. Nenech se rušit.“
Ianto třesoucími se prsty odměřil dávku do každého hrnku a zalil ji vodou z konvice.
„To není presso,“ poznamenal Jack.
Oslovený nadskočil.
„Ah. No - vše nasvědčuje tomu, že jsem pod tlakem vnějších okolností zapomněl, jak se dělá,“ usmál se mírně.
„Žádný problém,“ pokrčil rameny Jack. „Doufám jen, že si do rána vzpomeneš. Owen by ti nikdy v životě neodpustil, kdyby měl začínat nový den bez tvé kávy.“
„Samozřejmě, pane,“ odpověděl poslušně Ianto, aniž by věděl, s čím to vlastně souhlasí.
----
„Pane?“
Leželi na improvizované posteli, skládající se z poloviny staré matrace, několika polštářů, vycpaných slámou, které kdysi dávno propadly trhlinou (Jack při jejich použití nikdy neopomněl poznamenat, že ten zatracený rift musí být pěkný zvrhlík, když je schopný vloudit se i do cizí ložnice) a Iantovy košile.
Tedy, ležel jenom Ianto. Jack klečel nad ním.
„Co?“ zavrčel netrpělivě.
„Je mi – chladno.“
„Snažím se tě zahřát, pokud sis nevšiml,“ připomněl mu suše.
„Takhle to nepomůže.“
„A jak? Takhle?“ vytáhl se Jack k němu nahoru, položil si jeho hlavu na svou hruď a pevně ho objal oběma pažemi. Cítil, jak mu Ianto neklidně dýchá na krk.
„To je lepší.“
„Výborně,“ poznamenal útrpně.
Dlouhou chvíli se ani jeden z nich nepohnul.
„Cituji: v nějakém nestřeženém okamžiku nám to vše trochu přerostlo přes hlavu, nemyslíte, pane? Bibliografické údaje – administrativní pracovník Ianto Jones, torchwoodská základna, čtrnáctého července 2007, přibližně jedenáct hodin v noci,“ poznamenal ležérně Jack.
„Co prosím?“
Ianto sebou zavrtěl a chtěl se mu vysmeknout z náručí, ale on ho držel jako ve svěráku.
„Večeře, kino, káva – typická romantika.“
Ianto se hlasitě nadechl.
„Oh, máš pravdu, zapomněl jsem na sex,“ přerušil ho dřív, než stačil cokoli říci.
„A mimochodem, když jsme u těch klišé, líbí se mi, když se červenáš,“ podotkl hned vzápětí.
„Já se ne – pane?“
„Jak myslíš,“ mávl rukou benevolentně Jack. „Takže, co chceš dělat?“
„Myslel jsem si – však víte, třeba by to snad šlo - možná trochu víc, než jen pletky –„
A zase ticho.
„ Tak pletky tomu říkáš. Hezké. Ale obvykle ti ta slova jdou víc od ruky. Promiň, od úst.“
„Obvykle provozujeme jiné věci a nediskutujeme o budoucnosti,“ řekl suše Ianto.
„Jednoduše mi pověz, cos tím myslel.“
„No – snad bychom mohli zůstat – spolu. Další stádium pletek, nějak tak.“
„Výborně, myslím si to samé,“ uzavřel to bez přemýšlení Jack.
Pak se zvedl a šel rozsvítit.
Iantovy zorničky se poplašeně stáhly a hned vzápětí se neúspěšně pokusil zakrýt polštářem.
„To nemyslíš vážně,“ sebral mu ho Jack a nacpal zpátky pod hlavu. Pak se rozmyslel a umístil ho trochu níž. Pod boky.
„Teď už se na tebe můžu dívat oficiálně, tak mi nekaž tu radost.“
„To necháte rozsvíceno, pane?“ odvážil se namítnout.
„Jistě. Myfanwy si zaslouží nějaké to vzrušení, dopřej jí tu zábavu,“ mrkl rozpustile na rozespalého pterodaktyla. „Není to tak, zlatíčko?“
„Ale pane –„
Jack mu něžně položil prst na rty.
„Mimochodem, domnívám se, že už je načase, abys mi přestal říkat pane, Ianto,“ usmál se.
Obklopila je láskyplná tma.


Na základě této povídky jsem odeslal/a DMS nebo příspěvek na účet
(klikněte pouze v případě, že je to pravda)

Komentáře (archiv): 

Ne, 2010-08-08 21:59 — Danae
To je povedené, takový

To je povedené, takový rytmizovaný vztah ;) A zvrhlá trhlina expedující i matrace sem přesně zapadá.

Út, 2010-08-10 22:55 — Lejdynka
Co si mám představit pod

Co si mám představit pod pojmem 'rytmizovaný vztah'?? :o) Jakože po souvislých částech a kouskách? Myslíš to 'pane?' (je unavená a nemyslí jí to)
Děkuji moc! :o) Trhlina je prostě mrcha a dá se na ni svést všechno. A bude se toho hojně využívat.

St, 2010-08-11 09:37 — Danae
Přesně tak, ta úvodní slova

Přesně tak, ta úvodní slova každé kapitoly. Je to, jako když každá vět symfonie začíná shodným motivem, který se ale pokaždé rozvine úplně jinak :) Já ten komentář psala taky nějak pozdě, takže byl takovej lehce zamlželej :)

Út, 2010-08-03 21:06 — Lunkvil
Ianto je prostě roztomilej

Ianto je prostě roztomilej (jo, já vím, že o všem píšu, že je to roztomilé, ale nemůžu si pomoct).

Út, 2010-08-03 21:23 — Lejdynka
No ale on prostě je, to se

No ale on prostě je, to se nedá nic dělat :o) Nepomáhej si.

Rok: 
2010
-A A +A