Ludmila a Irena

Obrázek uživatele mamut

„Nedělej ze mne hlupáka, Irenko.“
Paní Ludmila rázovitě přecházela po bytě.
„Určitě mi jí vzala ta pokladní, když jsem jí na chvíli položila vedle tašky. Půjdeš tam se mnou a buď mi jí dá nebo zavoláme policii.“
Irena zatím v kuchyni otevřela lednici, aby uložila mléko a maso, které matce přinesla.
„Mami. Mami, pojď sem!“
Z police v lednici na ní koukala peněženka.

„Nech mě, nic nepotřebuji. Nedělej ze mne dítě.“
´Bože, jak dovedou být staří lidé tvrdohlaví´ proběhlo Ireně hlavou. Dívala se na svou matku a nechápala. Neumyté vlasy, triko potřísněné od jogurtu. ´Ale to přece měla na sobě už včera.´
Od té doby, co umřel táta, má pocit, že maminka o sebe přestala pečovat. Vždy si potrpěla na pěkné šaty, načesané vlasy, nehty a vůbec.

„Co se tu děje?“
Irena vešla do otevřených dveří bytu své matky.
„Dobrý den. My jsme ze sociálky. Volali nám sousedé, že tady paní Ludmilka už delší dobu se neukázala ani neotevřela pošťačce, když jí nesla důchod.“
„Sociálka? My byli teď s rodinou na čtrnáct dní na dovolené a poprosili jsme paní Kubánkovou, zda by mamince donesla nákup a tak.“
Irena se s hrůzou podívala po zanedbaném bytě. Odpadky, špinavé nádobí, zvadlé květiny, nesnězené jídlo na talířích…
„Paní sousedka se právě nemohla dozvonit, tak nám volala. My teď maminku odvezeme do nemocnice a pak vám pan doktor řekne, co a jak dále.“

Doktor se posadil do křesla proti Ireně.
„Opravdu jste si nevšimli nějakých změn?“
„Pane doktore. Maminka byla v poslední době roztržitá, ale to bylo od té doby, co umřel otec. Zapomínala, kam si odložila klíče nebo peněženku.“
Irena se rozplakala.
„Chodila jsem jí s větším nákupem, uklidit, umýt okna a tak, aby nebyla úplně sama. K nám se nastěhovat nechtěla.“ vzlykala do dlaní. „Ale takhle nikdy nebyla.“
„Víte, paní Ireno, je to dlouhodobý proces. Alzheimer. Ani sami nevíme. Nenápadné ustupování schopností a dovedností, poznávání známých lidí a věcí. Změny osobnosti se začnou projevovat pozvolna. A někdy se to náhle zlomí.“
„Kdybych to tušila, pane doktore, tak na žádnou dovolenou nejedeme.“ Irena se úplně zhroutila.
„To si nevyčítejte. To by se oddálilo jen o pár týdnů či měsíců. Také si potřebujete oddechnout. Maminku si necháme v sanatoriu. Pořád vás bude potřebovat, ale teď se o maminku bude starat odborný personál.“

Paní Ludmila seděla uraženě v křesle návštěvní místnosti a mračila se na svou dceru.
„Odložilas mě, Ireno! Jako starý svetr. Co já pro Vás všechno udělala a ty? Ty!?“
„Maminko, prosím tě…“

„Dobrý den, maminko. Jak se dnes máš?“
„Dobrý den. My se známe?“
Žena se zahleděla na tvář před sebou.
´Ty oči? Že by? Ne, ne. To je asi jen podoba. Ach, jak jen se ten hoch jmenoval?...´
Dál nevěnovala návštěvě žádnou pozornost. Myšlenky se znovu pomalinku přelévaly dávnými časy.

Sestra vzala plačící Irenu lehce kolem ramen a odváděla jí.
„Je dobře, že za maminkou chodíte. Většinou už sice nikoho nepoznává, ale občas si vzpomene.“
Irena smutně odcházela pískovou cestičkou k bráně. Ještě se malounko ohlédla.

Na terasu sanatoria svítilo první jarní sluníčko. Paprsky hebce hladily ruce ženy na lavičce. Jemně se usmívala nad dávnými vzpomínkami.
´Jak jen se ten hoch jmenoval. Vyzval jí k tanci a pak…´

Podporuji: 
Projekt: NEZAPOMENU - Podpora výzkumu Alzheimerovy choroby. Organizace: Alzeimer nadační fond. DMS NEZAPOMENU 30; DMS NEZAPOMENU 60; DMS NEZAPOMENU 90 číslo: 87 777
Fandom: 
Klíčová slova: 

Komentáře

Obrázek uživatele Iantouch

No jo. S lidmi s Alheimerem jsem pracoval. Vždycky jsem si říkal, že než dopadnout takhle, ať mě radši zastřelí. Ale oni jsou vlastně nakonec docela šťastní.
Moc hezky napsáno. :)

Obrázek uživatele mamut

Děkuji :)
Věřím, že je to hodně náročná práce. Je zrádné, když člověk prožije celý život, aby o něj pak přišel - o své vzpomínky, o své já, a nakonec je zcela závislý na pomoci druhých.

Obrázek uživatele neviathiel

Je to vlastně docela děsivé. To vědomí nevratnosti a praktické neléčitelnosti...

Obrázek uživatele mamut

Ano...
A ani o těch věcech nevíme a nic nevíme... Jdou plíživě naproti a pak si přisednou a zůstanou s námi až do konce :(

-A A +A