Starost

„Claire, prosím tě!“
„Jsi tak sám a vážně by sis měl někoho najít. Víš přece, co se povídá ...“
„Claire!!“ Dál se už nedostane.

„Neměli bychom jim to říct?“
„Proč, copak ti není takhle dobře?“
„To je, ale ... jsou to ale tvoji přátelé, měli by vědět ... že se milujeme.“
Milujeme, co mu uniklo? Byl to spíš jen úlet. Sice opakovaný, ale láska? To opravdu ne. Zadíval se do modrých očí.
„Pojď ke mně,“ dál se v diskuzi nepokračovalo.

„Panebože!“
Dívka si zakryje oči a snaží se ignorovat dvě nahá těla před sebou.
„Claire, už jsi spokojená? Nebo mám přefiknout někoho dalšího?“