Morituri te salutant

Obrázek uživatele Bilkis

Poznámka: Neprošlo betou.

Vloni jsem psala o Česťovi, letos padla volba na Karla. Navazuje na letošní DMD příběh a zasahuje do dost osobní roviny. To jen na vysvětlení.

Přístupnost: 12+ kvůli tématu

For God's sake, please stay 'till I am sleeping...*

V jižní části Brd, v malebné přírodě plné stromů, zvěře a turistů, tam, kde již není chráněná krajinná oblast, je rybník. Inu, rybník... Jen taková louže, vlastně spíš loužička. Stéká se sem voda z vršku, zachycuje se v prohlubni a zůstává tam. A právě sem často vedou kroky zoufalých. Pod rouškou noci, s břemeny na bedrech těžšími než nejtěžší kámen, s bolestí v očích a vráskami ve tváři.

Noc je milosrdná. Zakrývá všechny kromě těch nehlubších rýh. Neukazuje horečný lesk a voskovou kůži těch, kteří hledají obyvatele tohoto kousku země. Polyká bolestné steny, rozpustí je v šumění listí na stromech do prázdna, kde nikomu neublíží.

Poutníci zde často tráví celé noci, aniž by se kdokoliv ukázal. Zoufalí, vyčerpaní. Někteří své kroky obrátí, vrátí se na Štadruž, sejdou z modré na žlutou, posadí se před Železnou pannu a znovu se modlí. Jiní vytrvají. Žádná další možnost neexistuje, není už doslova nikdo, kdo by jim dokázal ulevit. Mají strach? Samozřejmě, že mají. Ale vydrží. Existují horší věci než strach. Třeba naděje. Strachu se lze zbavit. Naděje vám zlomí srdce.

Kdo má štěstí, spatří nad ránem zpoza mlžného oparu vystupovat shrbenou postavu. Jako by vyrostla přímo z vody. Pokládají ten pohled za šálení smyslů, za halucinaci z bolesti. Nikdy se nedozví, že to, co viděli, byla realita. Jejich smýšlení jim to neumožní. A vlastně ani čas. Setkají se na břehu, mlha se jim ovíjí kolem kotníků, žáby kvákají a listí tiše šumí. Jejich strach jen vzroste. Protože ten, kdo má sílu vykoupit je z jejich utrpení, vypadá hrůzostrašně. Bledý jako oni sami, kůže obličeje se ostře napíná přes lícní kosti, aby se vzápětí propadla do vrásek kolem úst hlubokých jako propast, nad kterou právě stojí. Nazelenalý tón pleti ani ostré nehty, za nimiž se drží špína, neděsí tolik jako jeho oči. Jedno modré jako šmolka, lidské a prastaré, vidělo příliš mnoho... a to druhé ledové, mrtvé, vypouklé jako oko ryby. Je to jen šok. Přirozená reakce.

Málokdo odejde. Když nepomohli doktoři ani modlitby, proč neupsat duši ďáblu? To je cena, kterou zaplatí. Se smrtí na jazyku, s bolestí tak sžíravou, že se už nedá vydržet, že ji nic nezmírní, zaplatí. Rádi.

Karl to nenávidí. Neví už, kdo byl první. Neví, kdo rozšířil pověru o tom, že v rybníce v Brdech žije člověk, který vám splní poslední přání. Skrývá se pod vodou, jak to jen jde. Protože utopených přibývá a jemu dýchají na krk lidé, kterým to přijde podezřelé. Stahují se sem nejen ti zoufalí dost na to, aby s ním šli do vody. Ale také policisté, lovci duchů, esoterici. A kouzelníci.

Zatím ale stále převažují trpící. Zlomené duše ve zlomených tělech. Prožraní, znehybnění, znetvoření za hranici návratu. Často s nimi jsou jejich nejbližší, stíny milujících rodičů, dětí a přátel. Karl se snaží neposlouchat jejich příběhy. Jen domluvit podrobnosti a vrátit se do vody. Někdy sám, ale daleko častěji ve společnosti umírajícího, jemuž nikdo jiný bezbolestnou smrt slíbit nemůže.

Cítí se provinile. Na jednu stranu ví, že těm, kdo k němu přijdou, prokazuje dobrou službu. Na druhou stranu se děsí následků, které to na něm zanechá. S každým, kdo vstoupí do vody živý, aby se již nevynořil a nenadechl, ztrácí kus své vlastní duše. Ale pokračuje. Pokračuje pro ty nebohé. Sám pro sebe. Čeká na vykoupení? Možná. A možná mu k němu stačí jen to, že v poslední vteřině, než vydechnou naposledy, necítí bolest. Pak zemřou, pokojně. A jediné, co po nich zbude, je duše, kterou pár vteřin drží v dlaních, než ji nechá rozplynout ve vodě a zmizet v nenávratnu.

* Les Misérables - Come to me

Podporuji: 
Hospic Anežky České, http://www.hospic.cz/ DMS HOSPICCK 30 na 87777
Klíčová slova: 

Komentáře

Obrázek uživatele Esti Vera

Měla jsem pocit, že celý duben jsem nedělala nic jiného, než četla spoustu drabblat a přesto mě některé kousky úplně minuly. Tenhle text mě ale tak úžasně vtáhl do příběhu, který jsem sice zas tak nechápala, ale který mě zaujal. Asi strávím začátek školního roku čtením tvých drabblat, protože opravdu chci vědět, o co tam vlastně jde :)

Obrázek uživatele Bilkis

Děkuji za přečtení a komentář. Tvůj zájem mě moc těší.:)

Obrázek uživatele Eillen

Já fakt nevím jestli mi přijde víc depresivní letošní nebo loňská dobročinnost. Jak Česťa, tak Karl jsou vážně chudáci. Ale asi je mi více líto Karla. Dělá něco, co se mu celý život protivilo (nebo jsem si to tak vždy myslela). Ano, dělá to jako - svým způsobem - dobrou věc, ulevuje od trápení a bolesti lidem. Ale ničí tím sebe.

Doufám, že pokud budeš v dubnu pokračovat, tak se Česťa dozví, co se s Karlem děje a i když se nerozešli v dobrém, tak mu přijde na pomoc. Ať se mezi nimi stalo cokoliv, Karl byl jeho přítel a záchrana jeho duše by měla být něco, co by měl Česťa udělat bez váhání.

Obrázek uživatele Bilkis

Jsou depresivní obě, i když každá trochu jiným způsobem. Karl si toho na sebe vzal hodně, trestá se. Bohužel.
Podívej, netuším, co bude v dubnu, ale Karla s Česťou to vždycky potáhne k sobě. Takže můžu říct jen: Uvidíme.

Obrázek uživatele Iantouch

To je hodně silné. Existenci Česti a Karla jsem zaregistroval už vloni, ale pořád o nich vím žalostně málo. Musím si ta drabblata pročíst, letos jsem to DMD nějak flákal.

Obrázek uživatele Bilkis

Děkuji. :)
Na dubnu je skvělé, že si toho člověk spoustu přečte. Na druhou stranu toho ale strašnou spoustu přečíst nestihne, protože to prostě není v silách všech přečíst všechno. Takže si z toho nic nedělej. :)

Obrázek uživatele neviathiel

To je děsivé. Snad pro něj ještě je světlejší budoucnost.

Obrázek uživatele Bilkis

Já jsem asi děsný optimista, ale myslím, že pro každého je v budoucnostii něco světlého. Pro Karla určitě, narozdíl od jeho "obětí".

Obrázek uživatele strigga

Konečně jsem splnila jedno ze svých letošních předsevzetí a celý ten příběh si přečetla od začátku až do konce. Omlouvám se, že jsem nekomentovala u každé části zvlášť, nějak na to nebyla energie, ale doufám, že souhrnnej komentář ti udělá aspoň malinkou radost :) jejich příběh se mi docela zaryl pod kůži, ještě několik hodin po dočtení jsem nad ním přemýšlela. Moc se mi líbí tvý popisy magie i to, jak sis ji pro Karla vymyslela. Líbí se mi i to, že ani jedna z částí příběhu neměla tak úplně dobrej konec, a hrozně se mi líbí, jak jsou tam vykreslený reálie - úplně mám chuť se znovu podívat do Brd, skoro to tam neznám :) čtení mě strhlo a sobecky doufám, že budeš pokračovat i dál, protože je spousta věcí, o kterých bych se ráda dozvěděla víc.. třeba právě o Karlově magii. Nebo o tom, kdo byla jeho maminka. Nebo o trestným oddílu, o Hedvice a Dieterovi. A o Česťovi. A vůbec :) děkuju za zážitek, moc mě to bavilo, i když po celou letošní část mi jich bylo vlastně pořád obou hrozně líto. A v týhle povídce taky. Zajímalo by mě, jestli je pro Karla ještě nějaká naděje..

Obrázek uživatele Bilkis

Souhrnný komentář mi udělal obrpvskou radost. Je mi ctí, že ti příběh stál za přečtení.
V Brdech je báječně. Bohužel se tam také nedostanu tak často, jak bych chtěla. Moc děkuji za slova chvály, vážím si toho. A jestli je naděje a jestli někomu nezlomí srdce, to se hádám obě dozvíme v dubnu. :)

-A A +A