Co se stalo na Prasečnice

Obrázek uživatele Carmen
Rok: 
2017
Fandom: 
Obdarovaný: 
Rya

Ankh-Morpork nikdy nepatřil mezi města, ve kterých by se potulovali zasnění turisté, kteří bryndají po svých kabátech svařák a nadšeně vykřikují věci jako „No podívejte, další vílí aranžmá s lucerničkami!“. Ankh-Morpork patřil do specifické jednočlenné kategorie města, kde kolem Prasečnic výborně prosperovaly stánky nabízející zašívání kapes nebo prodej kapesních kousavých skřetů s nabroušenými zuby, víla vás spíš lucerničkou vzala přes hlavu a zkontrolovala vám stav chrupu, a co se týče toho svařáku, po jisté neblahé zkušenosti nařídil velitel Elánius svým podřízeným, aby i po vyvěšení informačních letáků o složení „Klačského svařeného“ (moudrý čtenář správně zachytil absenci substantiva) letos rovnou nosili sadu lahviček s protijedy na každou pochůzku.

To neznamená, že Ankh-Morpork nebyl prasečnicové město. V původním smyslu – zahrnujícím spoustu opravdu krvavých vepřových součástek a roztomilé stavebnice z kostí – byste jen stěží našli prasečnicovější lokalitu. Moudří stařešinové (čti: otravní rýpalové, u nichž vzpomínkový optimismus dávno převážil nad pamětí) se ovšem rok co rok shodovali na tom, že Prasečnice jsou čím dál tím nudnější.
Hospodští byli nuceni pravidelně poslouchat prohlášení v duchu „mně jako malýmu stačila jedna kost, rozumíš, jedna, škyt, kost, a s tou sme si, sme si vyhráli a najedl-najed- mně je nějak šoufl, čéče“. Moudří stařešinové byli vlastně možná jediní, kdo měli z nastalé situace ono předprasečnicové ráno radost.

To ráno totiž Ankh-Morpork páchl. Dobrá, Ankh-Morpork vždycky páchl. Jenže Ankh-Morpork býval cítit tak nějak tradičně. Člověk přesně věděl, co od něj má očekávat v lednu a co v červenci (v červenci to byla například potřeba uříznout si nos). Ankh-Morpork byl ovšem cítit jinak, a to rozhodně nebylo v pořádku. Kolovaly zvěsti o tom, že za to může Starý Smrďa Rum, protože se pokusil umýt, což jeho Pach poněkud podráždilo. Po vyslání hlídky se nicméně ukázalo, že Starý Smrďa Rum to nebyl, a navíc trucuje, protože něco je cítit téměř stejně jako on.
Po bedlivějším prozkoumání situace vyšlo najevo, že polovinu ankh-morporských ulic pokrývají vrstvy dovozového čehosi, co se údajně nazývalo prémiové kočičí pochoutkové hranule, nebo tak nějak. K úplnému vyjasnění nedošlo, neboť pozornost občanů poněkud odlákal déšť ryb. Samozřejmě, že k dešťům ryb, žab či hadů docházelo. Všichni věděli, že k nim docházelo, a noviny je v tom průběžně utvrzovaly, zejména, když na str. 3 zbyl trestuhodný kus prázdného místa. Jenže deště různého zvířectva se považovaly za přežitek hodný Klače. V civilizovaném Ankh-Morporku spadla jen tu a tam nějaká ta mřenka, u které jste navíc nikdy nevěděli, zda ji nehodil frustrovaný trhovec po kolemjdoucím.
Navíc nešlo o ryby z Ankhu (na nichž se mimochodem vyučovaly jisté teorie přírodních věd, neboť většina druhů ankhských ryb si vypěstovala nohy a ploutve ve tvaru lopatek, aby se mohla pokusit Ankh opustit), ale o exotický druh, jehož původem si nikdo nebyl jist. To dávalo prostor z toho Klač aspoň neurčitě obviňovat, ale neřešilo to několik tun ryb, které se nepřestávaly s ladným pleskáním snášet všude kolem. Kolík Aťsepicnu nicméně stihl rozjet poměrně lukrativní podnik s protirybími přilbami, předpověďmi rybích děšťů a sbírkami rybích receptů. Poslední projekt mu mírně kazila skutečnost, že většina ryb působila lehounce nahnile. Zrovna když vymýšlel třináctý eufemismus pro „páchnoucí shnilou rybu, která vás třeba ani neotráví“, déšť ustal.

*

Zuzana nevěděla jistě, jak v tom její dědeček může mít prsty, ale měla Silné podezření. Každý, kdo někdy strávil nějaký čas výchovou dětí, Silné podezření samozřejmě zná. Objevuje se například v momentech zdánlivě poklidného a pohodového ticha, kdy děti vzorně simulující obzvlášť dobře vychovanou pěnu sedí za stolem a samy od sebe kreslí obrázky, které doplní řadou srdíček a osobním věnováním své milované vychovatelce. Smrť neseděl za stolem a nesimuloval pěnu (tato činnost by ostatně u entity jeho vzezření byla celkem obtížná), ale tvářil se, že ho nesmírně zajímá kniha, jíž právě listoval, a to navzdory tomu, že listoval Odbornou příručkou ku čištění chrupu již vyhynulých borogravských veverek.
„Máš s tím něco společ- Tedy, co s tím máš společného?“ zeptalo se Silné podezření Zuzaniným hlasem.
„S ČÍM?“ zeptal se Smrť tónem hráče pokeru, který má reálnou šanci odnést si z kasina parádní balík peněz.
„Ryby. Kočičí… něco. KOČIČÍ,“ pronesla Zuzana tónem hlídače, který moc dobře ví, že inkriminovaný hráč pokeru celou dobu fixluje.
„HM? TO SE TAK PŘIHODÍ,“ odvětil Smrť. Obvykle jeho hlas připomínal žulu, tentokrát ale zněl spíš jako nevinný kus bílého mramoru, který ve své nevinnosti nemá nejmenší představu, co a do jakých detailů je z něj schopen vytesat mistr sochař, přijde-li na něj inspirace.
Zuzana probodla pohledem krysího Smrtě. Krysí Smrť si velmi blazeovaně piloval drápky.
„Já na to přijdu,“ ujistila je. Silné podezření si založilo ruce v bok.
„SAMOZŘEJMĚ,“ přátelsky pokýval hlavou Smrť.
O pět minut později a jednu rozčilenou vnučku v domě méně s povzdechem vytáhl z pytle u dveří kolo ementálu a položil je před krysího Smrtě. Krysí Smrť mu přátelsky podal pracičku.
„KVÍK,“ podotkl.
„VŠIML JSEM SI. ASI TO BUDEME MUSET UDĚLAT JINAK.“
„KVÍK.“
„ALE TO BY ASI NEDOVOLIL.“
„KVÍK?“

*

Ten rok rýpající stařešinové remcali o něco méně. Zničehonic totiž lidé začali znovu věřit na to, že nějaká ta prasečí kůstka přece k Prasečnicím patří. Zároveň si vzpomněli, že Otec prasátek má saně tažené velmi divoce vypadajícími kanci, nikoli růžolícími prasátky, která dělají roztomilé „chro“.
Vědecké i magické vysvětlení bylo jediné: Někde se vzalo trošku víc víry pro Otce prasátek. Samozřejmě to znamenalo, že někde trochu víry ubylo. Bůh novinových žabích dešťů ale stejně už chtěl jít na odpočinek a chtěl zůstat v Klači („Hlavně když to tu přestanou cpát do těch zatracených novin každý čtvrtek, KAŽDÝ PITOMÝ ČTVRTEK!“). Kdo zajistil tuhle transakci, zřejmé nebylo, a lidem to bylo v podstatě jedno. Zejména, když se ryby na ulicích stále čiperně rozkládaly. (Kolík Aťsepicnu začal prodávat certifikované lopaty na odhazování shnilých ryb. Jeho tradiční uzenky si od něj totiž poslední dobou neznámo proč nikdo netroufal koupit.)

*

Na chystané str. 3 zelo prázdné místo. Mikuláš ze Slova si povzdechl. Zničehonic si lidé začali stěžovat, že na nesmysly o žabích deštích samozřejmě nevěří. Nenáviděl zprávy o klačských dešťových přeháňkách, zejména proto, že nebyl zcela přesvědčen, že k nim vůbec kdy docházelo, jenže jeho vlastní reportér byl v Klači omráčen po opakovaném úderu obojživelníkem do hlavy, časem už množství dopisů bylo přímo neúnosné a… Prázdné místo na str. 3 je prázdné místo na str. 3.
„MĚL BYCH NÁVRH NA SÉRII ČLÁNKŮ,“ ozvalo se ode dveří.

*
„I s tím bulvárním titulkem?“ zeptal se Mikuláš zoufale.
„SOUDÍM, ŽE BY TO MĚLO ZABRAT.“
Kotě na jeho stole se na něj roztomile podívalo.
„Ale tak čert to vem,“ pohladil ho Mikuláš po hlavě.

*

Jemně sněžilo. Ankh-Morpork nabízel docela pitoreskní scenérii, zejména pro oči trpící krátkozrakostí.
Nocí se neslo zacinkání, sem tam prasečí skřek. Občas zašramotilo něco v komíně. Občas padla tlumená nadávka, když se ukázalo, že po renovaci si majitelé bytu pořídili menší kamna s menšími dvířky. Všude byl klid a mír.

Temnou uličkou se šourala postava v černé kápi a červeném chundelatém plášti.
Došla na konec uličky a klekla si k přikrčené kočce. Kostlivá ruka zalovila v pytli a vytáhla obrovskou rybu.
„HO HO MŇAU,“ zašeptal docela měkce hlas ze žuly.

*

ANKH-MORPORSKÁ KOMETA, PRASEČNICOVÉ VYDÁNÍ
Str. 3

KOČKY: PROČ SE BOHOVÉ MSTÍ RYBÍMI DEŠTI ZA OPUŠTĚNÉ KOČKY NA ULICI – NABÍDNĚTE DOMOV ZTRACENÝM CHLUPÁČŮM I VY! NÁZOR PAMĚTNÍKA: KOČKY BYLY V KAŽDÉ DOMÁCNOSTI, PŘETAHOVALI JSME SE S NIMI O PRASEČNICOVÉ VEPŘOVÉ KOSTI, TO BYLO TENKRÁT, JEŠTĚ KDYŽ JSME BYDLELI NA… (POKR. NA STR. 18)
KOČKY – CHCETE JE.

Komentáře

Obrázek uživatele Rya

Jsem úplně blažená!
Až k slzám. Doslova.
To je tak nádherně zeměploššské a ankh-morphorské a vůbec.
Tyhle Vánoce jsou dokonalé. Moc děkuju!
(a to jsem zatím přečetla jenom první odstavec... :-))

Obrázek uživatele Rya

Tak, dočteno.
Jsi si jistá, že nejsi vtělení sira Terryho? Protože to je co věta, to perla :-).
A vyústění takové mile vánoč... prasečnicové.
Ještě jednou moc děkuju a přeju pěkné Vánoce :-)

Obrázek uživatele Rebelka

Jee, to je hezky. U nekterych pasazi (klacske svarene!) jsem se pochechtavala i nahlas. A podrazdeny pach je taky bozi :).

Obrázek uživatele Julie

Já se přidávám k nadšeným výkřikům. Silné podezření! Smrťovu lstivost nezbývá než obdivovat.

Obrázek uživatele Aries

Jé, to je pěkné

Obrázek uživatele ef77

Dokonale zeměplošské. Skvělé!

Obrázek uživatele Keneu

Aww. Je to naprosto skvělé a pasáž se Zuzankou je fenomenální. Kolorit Ankh-Morporku jsi vystihla dokonale. Mám moc ráda Smrtě všeobecně, ale Smrť s kočkami je vánoční dárek jak se patří. Asimiluju a řehtám se u toho.

Obrázek uživatele Eillen

Tak tohle bylo dokonalé!

Obrázek uživatele Elrond

To je hezké!

-A A +A