Bohouš

„Ale co když to nepřijme?“, přemítal Bohouš nad způli vypitým velkým panákem slivovice.
„Je to liška všema mastma mazaná a určitě zase vymyslí nějakej podraz. Ale jakej, doháje?“
Trochu se mu sevřel žaludek. Nebyl typem hrdiny. A díky tomu, kolik sil ho stál poslední vnitřní zápas o své odhodlání, pochopil, že jím nikdy ani nebude.
„Kdyby tam tak za mě mohl jít někdo jiný...“
Nakonec se přeci vzmužil.
„Všechno nebo nic“, pomyslel si při posledním pohledu na papír, tak oficiálním a strohým slohem oznamujícím demisi vlády. Kopl do sebe zbytek panáka, vyšel ven a oznámil řidiči:
„Na hrad. K prezidentovi.“