Osudové setkání
Tentokrát nedokážu napsat věnování, protože drabble sám je věnováním.
Chci uhnout očima, ale nejde to. Míříš ke mně přes prázdné parkoviště spolu se závanem kořenité vůně a hypnotizuješ mne měkkým pohledem a vševědoucím úsměvem.
Najednou se mi před očima promítne jako film posledních několik let. Ty oči mě pozorují při šerpování na maturitním plese, ten úsměv zahlédnu v davu na koncertě před pár lety, ta vůně mi na chvilku vezme dech, když kolem mě procházíš na festivalu.
Neznám tě, ale najednou vím, že celou tu dobu čekám na tebe.
"Ahoj," řekneš a z tvych očí čtu, že ty to víš. Že někdy je heslem k srdci čas a osud.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
krásné
krásné
Děkuju. Ale dnes to bylo přes
Děkuju. Ale dnes to bylo přes "krev, pot a slzy". Přesto je to jistá forma terapie dívat se na věci zpětně.
...
znám