Podzemí

Podzemními cestičkami následuje skřítka do prostorného sálu. V něm František popíjí čaj s ženou, jejíž tvář se mění. Mladá, vrásčitá, krásná, dravčí. Neuchopitelná.
Ukrytá ve stínech zavře Naty oči. Ženský monolog začnou narušovat spodní proudy.

"...zkusila jsem kdysi, ale nějak to nedopadlo..."
Nechtěl tu být. Navíc mi překážela ta jeho husa.

"...dlouho jsem byla osamělá..."
Koboldi nechtěli uklízet těla. Nemohla jsem riskovat.

"...další nebyl vhodný..."
Páchl těhotnou holkou.

Naty vykřikne pohoršením.
Franta se na ni podívá: "Pokud se neumíš chovat, Natálie, běž raději domů."
Žena se spokojeně usměje.
Natálie ucítí na rameni studenou ruku. Měděně září a tíží k neunesení.