Rozhodnutí

Už skoro půl hodiny se v něm tříštily pocity strachu a studu. Ale přece ještě seděl a nepromluvil. Nebyl si jistý, snad se i bál. Ostatní se pořád dohadovali o tom, co a jak se mohlo stát, ale on to přece věděl.

Teď se slova ujala máti. Nejdřív se mu ulevilo. Napadlo ho, že se tím vše vysvětlí, že to dopadne dobře, jako vždycky předtím. Ale máti tentokrát nic nevysvětlovala, jen křičela, obviňovala jiné, a nakonec uraženě odkráčela.

Bylo mu náhle stydno. Při pohledu na udivené a zklamané tváře ostatních pochopil, co musí udělat. Přiznat se a omluvit.

Jako dospělý.