Tábor novýma očima
Pokouším se utišit skupinu řvoucích dětí, které jsou spíš divá zvěř.
Při vysvětlování hry přejdu otrávené výrazy a poznámky některých bez komentáře s vědomím, že před rokem jsem dělala to samé mým současným kolegům ve vedení.
O půl dvanácté sedím v jídelním stanu. Snažím se, zatímco domlouváme se zbytkem vedení přesný program na zítřek a zpíváme, nespolknout polétavý hmyz přilákaný světlem jediné plynové lampy. Spát jdeme o dost později, než bych potřebovala.
Zmožená se v poledním klidu svalím do stanu a nedbám proseb, abych šla s dětmi plést náramky. Usínám.
Život dospělého je vyčerpávající.
Kéž bych mohla být zase dítě!
Aneb zlomek situací z několika normálních dnů na skautském táboře očima čerstvého vedoucího (který si stále nezvykl na to, že už není dítě a měl by se podle toho chovat).
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hehe, to znám až moc dobře :)
Hehe, to znám až moc dobře :) ale kupodivu jsem pak zjistila, že mě to vedení baví vlastně víc. Je to vyčerpávající, ale stojí to za to :)
Pravda, pravda, taky jsem si
Pravda, pravda, taky jsem si vedení začala užívat :) a asi už bych neměnila.
Už se nemůžu dočkat dalšího tábora :D
Hezké,
moc hezké! A vtipně - jinak - uchopeno téma, né to vzdorovité už nejsem dítě, ale povzdech... A bude hůř.
Děkuji :) trochu se bojím, to
Děkuji :) trochu se bojím, to děcko ve mně ještě nějakou dobu asi zůstane...
Nechť co nejdéle, nejlépe
Nechť co nejdéle, nejlépe celý život!
Zvláštní, jak ty řvoucí děti
Zvláštní, jak ty řvoucí děti najednou vypadají jinak? že? Moc pěkné.
Děkuji :)
Vyčítám si tolik věcí, které jsem tehdy dělala (a že jsem měla chvíle, kdy jsem byla doslova na facku a stejně jsem ji nedostala :D). Obdivuju ty lidi, které jsem kolem sebe měla, a doufám, že jim někdy budu podobná :)