Do deníčku
Krátce po Velikonocích mi poslal skládací psací stolek. Jen a pouze ten. Drahá Jane přidala malinkou sadu malířských pomůcek. Prý mám tvořit venku, až počasí dovolí. A prý mu neradila.
S koncem jara přišla ohromná zásoba papíru a několik liber s určením na šaty. U městské krejčové. Dle mého výběru.
Při červnové návštěvě mě doma nečekal žádný ohromný balík. Každodenně jsme však byli na procházkách a chvílemi jsme si povídali všichni tři dohromady.
Brzy poté mi Monsieur Rochester poslal dvě lupy a encyklopedii malých lučních tvorů.
Znamená to... Jsem snad... Je možné, že už konečně nejsem v jeho očích dítětem?
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Oh, sweet Adele, už ne a
Oh, sweet Adele, už ne a doufejme, že jsi vyrostla pod dohledem Jane v úžasnou ženu.
A teď... proč mě ten komentář
A teď... proč mě ten komentář tak dojal?? *fňuk*
Protože si to všichni přejeme
Protože si to všichni přejeme a neměli jsme nikdy šanci to zjistit.
To je krásne :)
To je krásne :)
Z rozmarného děvčátka v
Z rozmarného děvčátka v rozumnou dospívající dívku. Jana měla nepochybně značný pozitivní vliv.
Jemně utkáno.
Moc líbí.
Proč jen mi to připomnělo
Proč jen mi to připomnělo drahou Margaret Dashwood?
Nicméně, jak přede mnou řekla Borůvková, určitě to Adele všichni přejeme :) a Monsieur Rochesterovi ostatně také.