Jaro v rozpuku
Ne že bych nedokázala vymyslet něco o Teddym, ale když v lese je teď tak hezky.
Jaro si letos dalo načas, ale konečně se ráčilo dostavit. Den za dnem sleduju, jak se příroda ze spící krásky mění v rozvernou lvici.
Barev se dotýkám očima a konečky prstů. Střapatě žlutých podbělů, drzých petrklíčů s meruňkovou vůní, závějí bledulí, něžně fialových polí podléšek, o něco tmavších záplav fialek. Trnky jsou v rozpuku.
Ale nejenom oči a ruce mají svou pastvu. Sojky pobaveně hulákají a nad hlavou švitoří skřivánek, málem k ohluchnutí.
Nadšeně líčím své lesní zážitky náhodné známé. Ohrne ret: „Že se ti chce vláčet se křovím. Na internetu máš mraky fotek.“
Dávám přednost osobnímu setkání. Fotky nevoní.
Věnováno vzpomínce na Alasdaira. Pevně doufám, že by ho tohle drabble potěšilo
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
krásné
krásné
Děkuji.
Děkuji.
Podepisuji. Osobní procházka
Podepisuji. Osobní procházka přírodou je lepší než všechny fotky.
Zvlášť na jaře po dlouhé zimě
Zvlášť na jaře po dlouhé zimě.
rozhodně
rozhodně
fotky jsou dobré v zimě
něco jako konzervy ;-) ale čerstvé je čerstvé ;-)
To máš vlastně pravdu.
To máš vlastně pravdu. Konzervy... v zimě přijdou ůpřece jen k chuti. Budu muset více fotit.
Výborně!
To je vskutku osobnější setkání, které má skutečně smysl!
Máš úplnou pravdu a já si je
Máš úplnou pravdu a já si je letos obzvlášť užívám.
Úchvatná jarní nádhera. Tu
Úchvatná jarní nádhera. Tu známou nejsem schopná pochopit, já si vždycky touhle dobou rychle začnu připadat jako v kleci, když nemůžu do přírody.
To víš, lidi jsou různí.
To víš, lidi jsou různí. Městský člověk, v kavárně je fajn.
Mám pocit, jako bych se tím
Mám pocit, jako bych se tím lesem procházela s tebou. Také to tak vnímám. To fotky nenahradí :)
Ona je to vážně nádhera, ten
Ona je to vážně nádhera, ten jarní les. Zvlášť ty podléšky a bledule. Kousek od nás je taková mrňavá bledulová rezervace a tak je jich vážně, jako když nasněží. A to ještě nemluvím o mých milovaných koniklecích, kterých mi kvetou na zahradě spousta.
O tom mi povídej... jak můžu,
O tom mi povídej... jak můžu, mažu do lesa.
Já teď naštěstí můžu denně.
Já teď naštěstí můžu denně.
Krásné a pravdivé.
Krásné a pravdivé.
Ono to šlo úplně samo. Venku
Ono to šlo úplně samo. Venku je tak krásně.
Máš naprosto pravdu. Venku je
Máš naprosto pravdu. Venku je jaro a řítí se tak, že nestačí zabrzdit a bude z něj léto. A díky, že jsi vzpomněla na Alasdaira, chybí mi tu.
Přesně. Letí jako splašené.
Přesně. Letí jako splašené.
Já tak šla dneska jarním lesem a vzpomínala na jeho drabblíky. Tenhle se pak vylíhl z té vzpomínky.
Pěkné připomenutí. Taky mi
Pěkné připomenutí. Taky mi schází - sněžný levhart i jeho drabblíky.
No jo, v dubnu nejvíce.
No jo, v dubnu nejvíce.
Krásné jarní drabble. Dobře,
Krásné jarní drabble. Dobře, že je Alasdairovo. Tohle prostě musím dát do oblíbených.
Díky moc.
Díky moc.
...
Na konci se počíná rekapitulovat, tak jsem tohle krásné drabble objevila teprve dnes.Přidávám se ke vzpomínce Alasdair MacColla. I mě, ač jsem ho znala krátce, chybí, zvlášť v dubnu. Jeho drabble http://www.sosaci.net/node/22731 Filomén a Baukis považuji za vůbec nejlepší drabble, co jsem četla.
Překrásné!
Překrásné!
A zajímavé je, jak se za těch pár dní od té doby příroda zase proměnila. Sakury rozkvetly a v růžovém dešti opadaly, teď kvetou kaštany a voňavé šeříky, stromy se zazelenaly tisíci odstíny. Miluju jaro!
Máš pravdu. Byla jsem pár dní
Máš pravdu. Byla jsem pár dní pryč a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že mi z pergoly visí dolů hrozny wistárií.