Převlek a překvápko

Sotva Edvin vzhlédl od mrtvé kozy, spatřil dvě živé, tak akorát do ruky.
Jejich majitelka vypadala tak bledě a nezdravě, že vůbec nepochyboval o jejím původu, tasil Excalibur a šel jí ho vrazit mezi… no, žebra, přirozeně.
„Zadrž!“ houkla na něj a ve spěchu si sundavala umělé špičaté zuby. „Nejsem upír, jsem Dcera Piráta Kapitána, mistryně převleků...“
Dlouhý John se rozesmál, společně s Edvinem se tázavě podívali za sebe a zjistili, že místo zmíněného tam stojí podivné individuum v modrém obleku holčičích skautů.
„Tady žádný pirát není, jenom já, skautka,“ tvrdilo.
Přestrojený byl znamenitě, ovšem naznačenou příbuznost tím jenom potvrdil.