Jan Šlapák 1948-2018
Nesoutěžní!
Toto je pocta příteli. Snad na nás koukáš z nebeské hospody u fujary a chcípáka. A máš tam spoustu paninek.
Jeník, kterému nikdy nikdo, možná kromě matky, neřekl jinak než Gejza, odešel tiše po zákeřné nemoci v únoru tohoto roku.
Kdo ho znal, vzpomíná na něj v nejlepším. Jeho mottem byla slova: Když můžu, pomůžu. A pomáhal, i když už vlastně nemohl. A nikdy nechtěl nic na oplátku, to nebyl jeho styl.
Mnozí si mysleli, že je to obecní blázen, ale on byl virtuoz mezilidských vztahů. Nic ho nedokázalo zlomit, nic mu nesmazalo úsměv z tváře, měl rád lidi a život.
Rád zpíval, rád tančil na stole, rád pil a strašně rád žil. Čest jeho památce!
Masaryk nás svolává, svolává...
Chybíš nám, Honzíku. Snad si zase zatančíme.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásná pocta
Krásná pocta
Díky.
Díky.
Podepisuji
Podepisuji
Na jeho truhlu se sladkým
Na jeho truhlu se sladkým pokladem nikdy nezapomenu.
Truhla tu je. Stále ji
Truhla tu je. Stále ji doplňujeme. ;)
Neznala jsem ho, ale dost
Neznala jsem ho, ale dost jsem se o něm dozvěděla a jsem dojatá.
Díky moc za přečtení...
Díky moc za přečtení...
Moc hezké. Dojemné.
Moc hezké. Dojemné.
Takoví lidi chybí.
Takoví lidi chybí.