Vrba
U potoka vrba s bílou kůrou, listy žlutavé, sklání se nad hladinou. Pije vodu. Pije jeho krev. Ve dne se na ni dívá, v noci ji proklíná, když leží vedle drahé, bezduché ženy a zírá do stropu. Pokud usne, v nočních můrách mu kořeny prorůstají hlavou. Budí se hrůzou.
Dokud nevezme sekyru a pilu, dokud neskácí hrůzný strom, nevypáčí pahýl pařezu.
Unavený se vrací domů, konečně volný, konečně svobodný. Štastný jako zítřky, jako společná budoucnost. Den je krásný, život úžasný a on se směje.
Dokud se nedozví, jak padla, padla jeho milovaná, život náhle přeťatý. Jako by ji pilou podřízl.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
s touhle pověstí jsem vždycky
s touhle pověstí jsem vždycky chtěla něco podniknout, ale zatím mě nic inteligentního nenapadlo. Krásně zachycená
To si chci přečíst! Moc
To si chci přečíst! Moc prosím!
Tahle balada mě vždycky
Tahle balada mě vždycky obzvlášť skličovala. (Protože vážně netušil /nebyv varován jako dcera ve Vodníkovi/ a ani nedostal druhou šanci jako matka v Pokladu.) Popsáno sugestivně.
Ano, je to tak. Pro mě taky
Ano, je to tak. Pro mě taky jedna z nejsmutnějších.
Krása! Tuhle pověst mám taky
Krása! Tuhle pověst mám taky ráda.
Děkuju! Já mám ráda celou
Děkuju! Já mám ráda celou Kytici, první horror mého dětství.
Za srdce chytí, ten smutek z
Za srdce chytí, ten smutek z očekávání radosti
Děkuju. Někdy je lepší
Děkuju. Někdy je lepší nevrtat se v tom, co aspoň nějak funguje..
To je skutočný horor...
To je skutočný horor...
Jako celá Kytice. Díky!
Jako celá Kytice. Díky!
Jo! Erben jak víno.
Jo! Erben jak víno.
Díky moc!
Díky moc!
Velice povedené a drásavě
Velice povedené a drásavě smutné.
Děkuju!
Děkuju!
Tyjo!
Parádní, skvěles zpracovala!!!
Díky!
Díky!
Ajajaj aj... to smutný jak ta
Ajajaj aj... to smutný jak ta pověst sama.
A taky nádherně napsaný.
Díky!
Díky!
Nádherně napsané!
Nádherně napsané!
Děkuju!
Děkuju!