Malebnost jazyka českého
„A frontman kapely nás pak pozval do bekstejdž, kde dělal intervijů. I selfíčka, jés, mám dvě! Ty vole, von byl fakt kůl, asi aploudnu video, no budu vidět zejtra, jestli budu redy. To víš, ňáký ty džojnty, eště sem daun…“
Mé oči plní se slzami lítosti a sahám pro čistonosoplenu, bych svému žalu mohla dáti volný průchod.
Kdeže časy libého jazyka mateřského jsou, kdy spěšnovedové psaní lidem rozváželi, chřípoprachu šňupali a posléze nohotrapem zkoušeni v péči svého dítka či sestromuže umění jazyka českého obětavě vybrušovali, by knihovtipníci v neporušené čisté mateřštině vědomosti do lbi své soukati mohli!
Hlubozník tvrdí hudbu!
Snad sdostatkem slov malebných potěšila jsem laskavé čtenářstvo
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Mne tedy určitě, dávám do
Mne tedy určitě, dávám do oblíbených.
To mě těší převelice!
To mě těší převelice!
:-DDD Pěkněs vykličkovala
:-DDD Pěkněs vykličkovala přivandrovalcům!
Díka přijmiž
Díka přijmiž
:))))))))))))))))))
:))))))))))))))))))
Díky!
Díky!
Nojo, to je velice krutá
Nojo, to je velice krutá realita popsaná sledem opravdu malebných slovních výtvorů. Tleskám. Outstanding.
Díkyklaní se uctivě
Díky
klaní se uctivě
Tak tohle mě skoro rozplakalo
Tak tohle mě skoro rozplakalo. Potom ale i potěšilo.
Děkuji Ti
Děkuji Ti
Staromilec ošklíbaje se nad
Staromilec, ošklíbaje se nad anglicismy opatřenými českou flexí, sám přetéká výrazy sice z českých kořenů, zato podle zásad německé slovní výstavby. :-)
Pobavilo.
:))) Díky
:)))
Díky
Potěšila
a jak, ale o češtinu se neboj, tak se jen tak nedá!!! (Viz všechna Tvá drabblata.)
Děkuji Ti převelice za milý a
Děkuji Ti převelice za milý a povzbudivý komentář!
:) pobavilo moc
:) pobavilo moc
To mě těší nesmírně
To mě těší nesmírně
Jak už někdo výše psal...
Jak už někdo výše psal... fakt krutá realita... lidi dneska neuměj mluvit, natož psát, ani mail, natož třeba slohovku...
Pravdu díš. Díky!
Pravdu díš.
Díky!
Drabble komentář, snad neurazí - komentář sám je v přímé řeči :)
Té prokleté síti vůbec nevěřil. Posledně, když se na ní pokusil přečíst jakési zpravodajství, potkala ho menší mozková příhoda. Pak ho však kdosi nalákal, že prý se jím má zabývat nějaká konference, tak se pokusil – obrně se maximální lhostejností – o řečené konferenci něco dohledat. Nenašel nic, zato se omylem dostal na podivnou stránku krátkých textů. Otevřel namátkou jeden a ruce se mu roztřásly, jedva přejel první dva řádky. Už chtěl prohlížeč rychle zavřít, když mu zrak padl ještě o něco níže. Srdce mu poskočilo a hltavě dočetl stoslůvku až do konce.
„Konečně! Konečně to někdo zase napsal!“ zvolal Jungmann dojatě.
Děkuji Ti převelice! Tak
Děkuji Ti převelice! Tak krásný komentář potěší.