Mnoho pozdravů
„Milý příteli,“ začala dopis jako vždy, ani o tom nemusela přemýšlet. Dál váhala nad vhodnými slovy, ale znenadání popustila uzdu své duši. Prožívala to, co popisovala, to vnitřní sevření, hledání, prázdno.
Chyběl jí a potřebovala mu to říct, ale jak? Tolik let si dopisovali a ona nenašla odvahu. A tak jen kroužila ve slovech, ve větách, v odstavcích, psala o své spoutanosti a bolesti, ale on nečetl mezi řádky.
Čekala na jeho odpovědi čím dál déle.
Nakonec to bylo tak dlouho, že už nikdy žádný přijít neměl.
Místo dopisu četla v pražském deníku o jeho sňatku s jakousi mladičkou Aťkou.
Řeč je o Anně Fischerové, sestře Otokara Fischera. Právě v rámci edičního semináře zpracováváme její korespondenci a máme k dispozici bohužel jen její dopisy. Udržovala řadu let korespondenci s Milošem Martenem a je velkou otázkou, jaký mezi nimi byl vztah, protože máme jen její polovinu příběhu a není úplně jasné, jak to mezi nimi bylo. Ale je hezké se domýšlet, že :)
Nicméně přibližně v době, kdy se Marten skutečně oženil s jistou Aťkou, její dopisy končí, tomuto konci předcházely prodlužující se intervaly korespondence (minimálně z její strany). Jestli za to mohlo jeho zasnoubení nebo se dopisy jen ztratily, to nevíme.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je strašně zajímavé, ty
To je strašně zajímavé, ty skryté příběhy na pozadí kousků informací
Přesně, navíc o ní není nikde
Přesně, navíc o ní není nikde skoro nic, tak se chytáme všeho, jejích publikovaných textů, výročních zpráv z gymnázií, kde učila... :)
Tohle
je moc zajímavé.
A krásněs
domyslela, hodilo by se i na "malebná slova", která by třeba něco rozčísla, ale ona se jich neodvážila. Dobře Ty!
Někdy to tak bývá. Slova,
Někdy to tak bývá. Slova, nebo vztah vyzní do ztracena. Zajímavě rozechvívá to domýšlení mezi odmlkami.
tyhle příběhy schované jen za
tyhle příběhy schované jen za náznaky v korespondenci... a životy lidí, které nikdo nezaznamenal... má to strašně zajímavý nostalgický kouzlo.