Bez bezstarostnosti tíže
Do sedmnácti let ani slovo, tichý brach.
Jen občas řekl otci, že tě huba nebolí, ten bezprostřední bolest v ústech přičítal nedbalé péči o chrup.
Pak se jednou neudržel a bližnímu pravil:
„Když mluvíš jako anděl, nechť narostou ti křídla.“
Odrfnkl dotyčný, svědci se vyděsili.
Ostýchali se, načež pokoušeli:
„Naše řeka řídká, zmohutni ji!“
Bez míry vymaloval slovy tok, až povodně.
„Raději zase zmlkni,“ odbahňovali sklepy.
Chtěli, nechtěli, nemluvil, nemaloval.
Upozaděný, hřiven nedbalý, zakrněl trochu. Bouři vykreslí, ba hladoví-li, nají se jablek ze zátiší. Boje se, neumí říci přitažlivé, krásná jsi. Změnila by se v jinou, neoslovenou. Váha slov tíží.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je tedy osud! Vynikající.
To je tedy osud! Vynikající.
to je fakt spíš prokletí
to je fakt spíš prokletí
Fascinujúci nápad.
Fascinujúci nápad.
O síle
slova. Krásné.
To je strašně zajímavé.
To je strašně zajímavé. Takový nápad skoro škoda "jenom" na drabble. Povídku bys z toho udělat nechtěl?
Přidávám se k Arenze, tohle
Přidávám se k Arenze, tohle je opravdu skvělý nápad.
Děkuji za krásné komentáře
Děkuji za krásné komentáře všem!