Dolíček poznání
Mecenáš se naparuje, ovzduší zurčí smíchy. Mistr strhává závěs a odhaluje dílo, kolem se rozvinou ornamenty nadšených výkřiků a obdivných vzdechů. Úklona; snad mu z toho kápne objednávka!
Mecenáš bedlivě sleduje tahy štětce. Úsměv na tváři vadne. Krásná antická děva v polosedu má tvář spíš cizí, ale ten polosed, totiž tělesná podoba polosedu - ano, mistrně vystihl každou oblinu i dolíček nalevo jemným vykrojením štětce, příliš věrohodně malíř zvěčnil skutečnost!
Vztek a žárlivost probublávají, to ti, holoubku, vytmavím!
Holoubek sedí posmutněle stranou, hledí nenápadně na podobenku prošedivělým pohledem. Vztek se náhle zlomí.
"Taky s tebou zametla, co," s povzdechem si přisedne.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
A napodruhé
pochopil, hravé, erotické drabble, a rivalita náhle stranou, nejlépe se chlapi domluví, když oba dostanou košem (resp. ještě předkošem)!
A hloupě se mi nahrálo dvakrát,
tak přidávám vyznání: obdivuji Tě, Carmen, jak dokážeš tak lahodně a meziřádkově vyprávět.
To je vážne umě ní nacpat do
To je vážne umě ní nacpat do sto slov takový kus příběhu. Moc se ti to povedlo.
Musel to být opravdu velmi
Musel to být opravdu velmi dobrý malíř