Okamžik slabosti
Vojenský konvoj dorazil do misie ve zvířeném oblaku oranžového prachu. Dva vojáci vyvlekli z dodávky nepřirozeně se zmítajícího muže.
„Dejte ho dozadu do stanu… na tu volnou postel,“ vyhodnotila naléhavost případu zrzavá ošetřovatelka. Stačil jí jediný zkušený pohled. Věk kolem šedesáti, podvyživený, nepřítomný pohled, levostranné záškuby celého těla.
„Pozor, ať vás nepokouše…,“ zavtipkoval příliš mladý poručík. Elis ho sjela studeným pohledem.
„Váš pásek…“
Nechápavý výraz.
„Ten pásek! Dejte mi ho!“
Poručík opatrně odepnul kožený opasek. Elis se po chvíli zápolení podařilo vklínit jej mezi pevně zaťaté zuby pacienta.
„Jak se jmenuje?“ zeptala se klidnějším hlasem.
Poručík zaváhal.
„Makov… Profesor Makov.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No a dáááál?
No a dáááál?
No... a co teď s tím? Jak
No... a co teď s tím? Jak jsou na tom s léky?
???
A dál, co bylo dál?
Líbí.
Ale jsem trochu zapomnětlivý: Makov už vystupoval, ne? Na krku nějaké ty důsledky neblahého výzkumu...?
Ano, přesně tak. V loňské
Ano, přesně tak. V loňské sérii je toho o něm a jeho sestře mnohem víc.
uf, a co teď? Samé otázky!
uf, a co teď? Samé otázky!
A co bude dál?
A co bude dál?