Omnia tempus habent XXVII.
Předchozí zde.
NESOUTĚŽNÍ, ale téma se tam stejně schovává.
"Vraspíre, co jsi slyšel, když se objevily kvantové květy?" upravil Jindřich dotaz.
"Víš, že mám synestezii, takže barvy. Trhaný tunel ječel v rudé, ještěřičky padaly v záplavě bílého křiku, Danielova rosnička kvákala hráškově zelenou. Plech se trhal krví... Kaleidoskop zvuků skončil až v rosolu. Můžu ti to ukázat," nabídl Vraspír a odhalil spánky. Jindřich na ně přitiskl elektrody přístroje na snímání myšlenkových otisků.
Při přidávání otisku do systému, zkontroloval Jindřich Danielův úkryt. Byl stále hluchý. Neveselé myšlenky přerušilo zaklepání na dveře.
"Dále," vyzval Jindřich návštěvníka.
Vešel Josef následovaný Jaroslavem.
"Živý," oznámil, ale netvářil se šťastně.
Vraspír objal Jaroslava.
Jindřich strnul.
Následující zde.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jeden by nevěřil, že vědecké
Jeden by nevěřil, že vědecké termíny mohou být podány tak malebně
A přece ano.;-)
Děkuji za koment.:-)
Slyšet barvy
je pozoruhodný doplněk do mozaiky, umně se nám to skládá, závěr obsahuje naději i obavu...
Děkuji moc za komentář.:-)
Slyšet barevně je opravdu možné. Každopádně už budeme brzy končit.:-)
to je hodně zajímavě podané,
to je hodně zajímavě podané, ty barvičky, líbilo
Děkuji moc za komentář.
Potěšil.:-)
Moc se mi to líbí a je to
Moc se mi to líbí a je to fakt napínavé!
Děkuji moc
za milý komentík.:-)