Pijeme tvoje květy
Nesoutěžní :)
Já vám dám, nějaký internety. Nic nebude!
Vítr rozechvíval obrovskou bělavou korunu. Stará léčitelka, klečící v trávě, naslouchala šumu nespočetných zelených lístků, zhluboka vdechovala omamnou vůni, dotýkala se hladké kůry.
"Prastarý strome zázraků... Pijeme tvoje květy a vracíme se z horečných hlubin ke světlu.
Tvé listy jsou dlaně, které pohlazením snímají bolest a pozvedají nás z chladné země.
Přijmi mou oběť. Napij se i ty."
Kamenným nožem se léčitelka zkušeně a jistě třikrát bodla do bříšek prstů. Krůpěje krve vyprýštily jako kuličky posvátných plodů.
Zabořila zraněné prsty do kypré hlíny. Ucítila, jak se kořínky pohnuly. Bolest, když se přisály.
Se zavřenýma očima klesla pod rozkvetlý bez, připojená.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ty mě děsíš. Nedělěj to!
Ty mě děsíš. Nedělěj to!
Nebo jo.
to se mi moc líbí
to se mi moc líbí
To je krásně děsivé
To je krásně děsivé pokroucení tématu.
Jen doufám, že ji, chudinku, ten strom nevysál celou.... že ne?
To je krásné, i když trochu
To je krásné, i když trochu drastické.
Díky za komenty :)
Jsem ráda, že se líbilo i že jsem vás vyděsila. Já ráda píšu takový věci. Vyrostla jsem v Holdstockově Lese mytág / Lavondyss.
A určitě ji to nevysálo, bez je hodnej! A kdo ví, jaký tajemství se od něj dozvěděla.