Chrám

Chrám ke mně přišel nečekán a nezván. Nestěžuju si. A svoji malou výzvu jsem si víceméně splnila.
Které chrámové drabble je nejlepší? Těžko říct.
Nevím. Ale co už. Tohle o Chrámu asi vypovídá nejvíc. Nikdo nedostane to, co očekával. Každý musí obětovat to, co nečekal.

Chrám je překrásný. Monumentální pomník lásky k Bohu budovaný po generace.
Jako dítě jsem zahlédl odraz slunce na Chrámových střechách a byl ztracen.
Pětadvacet stavitelů přede mnou sloužilo Chrámu. Dávali svůj um, talent, léta dřiny do služeb Bohu. Pro Jeho větší slávu zvelebovali Chrám.
Zanechali po sobě velkolepé myšlenky z kamenných kvádrů pyšně se vypínající k nebi i drobné mozaiky z barevných kamínků zušlechťující zapadlá zákoutí.
Chtěl jsem k té nádheře přispět tím nejlepším, co ve mně bylo.
Zatím se kodrcám po hranicích Chrámových držav a dohlížím na stavbu pohraničních pevností. Tahle je šedesátá. Za každý rok mého života jedna.