Splněné přání
Předchozí část http://sosaci.net/node/32670
Dovyprávěl svůj první příběh. Rozloučil se. Musel najít vrbovou dívku a splnit její přání.
"Jindřichu! vykřikla, když ho spatřila.
"Stále chceš vidět svého Vypravěče?" zeptal se. Salix se celá rozzářila a zmohla se jen na kývnutí.
"Otevřu ti cestu k němu. Ale má to svoji cenu. Staneš se smrtelnou," upozornil ji.
"Otevřeš?" nechápala Salix.
"Jsem novým Vypravěčem," odpověděl s úsměvem.
"Pak ale musím zůstat s tebou!" pronesla pevně Salix. "Vypravěč a jeho věrná společnice."
"Copak je to nějaký zákon?" pousmál se. "Navíc zákony se mění. Jestli chceš být s ním, utíkej."
Otevřel bránu. Salix zaváhala, ale pak do ni vkročila.
A je to tu. Poslední střípek z Tajemného města sepsán a vydán. Ano, mohla by být ještě sepsána hymna a přiznám se, že bych ji pro Město ráda složila. Ale bohužel na to nemám buňky a i kdyby ano, zakomponovat do toho ještě pět určených slov prostě nedokážu. Pokud byste to však někdo dokázal, byla bych vám neskonale vděčná.
Moc děkuji všem čtenářům, kteří vstoupili do Tajemného města. Doufám, že se vám (nejen) letošní příběh líbil. Zároveň se s vámi tímto Město loučí - příběh Rokycan byl dovyprávěn.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hezký konec, ale stejně
Hezký konec, ale stejně smutné.
Ono být Vypravěčem je svým
Ono být Vypravěčem je svým způsobem smutné. Měl by být sám - už jen proto, že prochází časem a je nesmrtelný. Uvažovala jsem, že bych mu Salix nechala. Ale nešlo to. Salix prostě patřila k prvnímu Vypravěči. Ti dva už nebyli přátelé. Ti dva byli rodina.
Pěkně jsi to sepsala! :)
Pěkně jsi to sepsala! :)
Děkuji! :-)
Děkuji! :-)
Smutné, ale smířlivě.. Moc se
Smutné, ale smířlivě.. Moc se mi celé Město líbilo.
Děkuji za komentář a jsem
Děkuji za komentář a jsem ráda, že se líbilo :-)