Sbohem
Opět Sirius a Walburga. Navazuje volně a odehrává někdy po tomto. Chtěla jsem říct, že jejich vztah měl i světlý chvíle. Trochu.
„Kam jdeš?“ zeptala se téměř vesele. Synovu bundu sjela nanejvýš nesouhlasným pohledem, ale neřekla nic.
„No… trochu se projít,“ snažil se Sirius o nezávazný tón. Úsměv nebyl tak docela upřímný. „Je tu na mě strašnej blázinec.“
„To je zvláštní, že vždycky, když jsi venku, tak je tu najednou klid,“ pobaveně nadzvedla obočí. „Nedívej se na mě jako štěně. To, že kazíš veškerý zákon a pořádek, už není nic nového.“
„Tohle není pro mě,“ pokrčil omluvně rameny.
„Vždyť já vím… Brzo se vrať,“ vyprovodila ho ke dveřím. Dokonce zamávala na rozloučenou. Sirius prkenně přikývl.
Překonal nutkání se otočit.
Už se nevrátil.
*Jestli se neorientujete, tak Sirius v 16 utekl z domova. ♫*
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hezké a trochu smutné
Hezké a trochu smutné
Já myslím, že ji to muselo
Já myslím, že ji to muselo strašně zasáhnout. Možná v jiném AU...
Líbí, prostě líbí. Stejně
Líbí, prostě líbí. Stejně jako všechny ostatní Tvoje drabblíky. :)
Děkuju! Tohle pohladí... :)
Děkuju! Tohle pohladí... :)
hezké, jenom je z toho trochu
hezké, jenom je z toho trochu smutno. Na jednu stranu to mezi nimi není tak špatný, na druhou je rozchod tím smutnější.
Já... původně to mělo být
Já... původně to mělo být veselé. A takhle to dopadlo...
No, ano. Právě to, že se loučili v dobrém je na tom asi nejsmutnější.