5. kapitola - Magdaléna

Obrázek uživatele Julie
Úvodní poznámka: 

Já slibuji, že příště už se pokusím spáchat i nějaký děj.

Kapitola: 

Měla o něco štíhlejší prsty. Ty její staré se jí nikdy moc nelíbily. Když se dotkla vlasů, byly jemnější na omak. A rovné jako by strávila hodinu jejich žehlením. Kůži měla hladkou jako hedvábí. Ta stará jizva dole pod čelistí, ke které přišla, když s ní smýkl o topení, byla pryč.
Vzduch byl plný prachu, ale ona si připadala čistá a svěží. Voněla.
Malátně se postavila. Nikdy nebyla nešika (navzdory tomu, co říkal), ale tohle byla chvíle, kdy by ladnost měla chybět komukoli. Vztyčila se jediným elegantním pohybem. Připadala si jako víla. Jako tanečnice na hladině smaragdových jezer.
Obloha už byla zase jasně modrá a prach se pomalu usazoval. Na chodníku leželi v nepřirozených polohách lidé a široce rozevřenýma očima se dívali přímo do slunce.
Magdaléna oči přivřela a pak se vydala hledat někoho, kdo přežil. Nemohla být přece sama.

Jeruzalém a možná i celý Izrael, země svatá a zaslíbená, samozřejmě jsou klišé. Právě proto se to mohlo stát jen tady, ve městě, které zapustilo kořeny hluboko do kolektivního nevědomí. Několik set litrů snové materie vysublimovalo do vzduchu ve formě nažloutlé mlhy a z kořenů nejsymboličtějšího města světa vyrazily nové zelené výhonky.

Komentáře

Obrázek uživatele neviathiel

Ty výhonky mě děsí

Obrázek uživatele ef77

Mě taky!
Ale spustila se mi nostalgická touha po svaté zemi, ještě měsíc musím čekat...

Obrázek uživatele Aveva

Ehm, jsi mi spustila ušního červa ;o)
It's the End of the World...

Obrázek uživatele Arenga

jé, další kousek ještě dneska, super! Vypadá to čím dál zajímavěji a jsem opravdu zvědavá, jak se to bude dál rozvíjet
to, jak je tváří v tvář tomu, co se stalo, klidné, je asi součást děje, že?

-A A +A