5. Nic není skryté

Druhý den do vesnice přijela ozbrojená družina se čtecem a starou pekařkou.
„Ženská, kde máš ten hrnek, ze kterého pili!“ naléhal čtec, zatímco oslovená se sbírala ze země, kam ji s koně shodil družiník.
Přes bolest z naraženin spěchala, aby mágovi vyhověla, protože čím dříve s vojáky opustí vesnici, tím lépe. V mžiku byla zpátky i s nádobou, kterou ji čtec opatrně vzal z rukou a …
…uviděl mládence, jak si pochutnávají na teplém, čerstvě nadojeném mléku. Jak rozmlouvají s pekařkou a po jejím odchodu se vydávají na opačnou stranu. Předpokládal správně, že se budou snažit co nejrychleji opustit knížectví, co však neočekával, že se vydají náročnější, severní cestou. Zatraceně, pomyslel si, v tuto roční dobu bude v horách sněhu po pás. Jsou sice vybaveni, ale i tak. A jako by to přivolal, spatřil lavinu ženoucí se přímo na sledované.
„Do háje!“
Nesnášel translokaci, ale nic jiného mu nezbývalo, mládence musel zachránit.