Sedm - 23. září 1938

Obrázek uživatele kytka
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

Už se chystají do postele, když někdo zatluče na okno v sednici. V tak nekřesťanskou hodinu! Máti zalétne pohled ke krucifixu: Kriste Ježíši, chraň nás od zlého. Buďto hoří nebo... Nebo se zas ti gauneři v hospodě nalili a obtěžují slušné lidi. Jako vzteklí psi; ve smečce si dodávají odvahu.

Otec sundá ze zdi brokovnici, pak konejšivě pohladí máti rameno a opatrně otevře okno.

Pod oknem Tante Gudrun.

"Grüß Gott, Hans! Was?! Celá země na nohy být a ty spíš? Rozsviť rádio, už je to tady! "

Ani se nerozloučí a zmizí ve tmě.

Rodiče si vymění pohled, kterému Tonka nerozumí. Máti poslušně zapne rozhlas. Chvíli je ticho, pak se přihlásí hlasatel: "Žádáme posluchače, aby se nevzdalovali od svých přijímačů. Bude následovat důležité oznámení."

Rozezní se vojenský marš. Břeskně, jásavě. Otec zasmušile hledí z okna do tmy, máti žmoulá v ruce utěrku a bezhlesně pohybuje rty. Tonka ví, že odříkává Otčenáš. Bubny duní a Tonka cítí jejich ozvěnu v hrudi. V kredenci se rozcinkají skleničky.

Hudba skončí vítěznou fanfárou, poslední tón se ještě chvíli vznáší sednicí a pak i ten odumře. Následuje ticho přerušované jen praskáním. Dlouhé, tíživé ticho.

Plynou nekonečné minuty a rozhlas mlčí. Otec stále beze slova zírá z okna. Máti utěrkou setře prach z bedýnky přijímače. Pak vstane a začne leštit sklo ve dvířkách kredence. Utěrkou na nádobí. Tonka nemá odvahu ji na to upozornit.

Na hodinách se ručička hlasitě posune o další dílek. Je minuta po čtvrt na jedenáct. Tonka se zrovna chce zeptat, jestli se spojení nepřerušilo, když se znovu ozve hlasatel a opakuje výzvu. Nový pochod a pak ostrý hlas oznamuje: "Prezident republiky právě vyhlásil všeobecnou mobilizaci..."

Hlas mluví dál, ale Tonka už pořádně neposlouchá. Mobilizace. Zná to divné slovo. Slyšela ho v poslední době víc, než chtěla.

Hlas mluví a mluví. Máti klesne na židli, špinavou utěrkou si otře oči: "Takže další válka..."

"Tati, ty taky budeš muset do války?" pípne Tonka.
Otec se konečně otočí od okna. Pomalu zavrtí hlavou. "Neboj se, Toničko, nás se to netýká."
"Zatím," zasyčí máti, ale otec se na ni zamračí.
"Tohle není naše válka, Toni, my jsme Rakušáci."
Tonka vykulí oči: "Přece jsme Češi! Mluvíme česky. Ani neumím pořádně německy."
"To je pravda," souhlasí otec mírně. "Jsme Češi. A taky jsme Rakušáci."
"Máme českou národnost, ale státní příslušnost máme Rakouskou," vysvětluje máti. "Vlastně bychom správně měli žít za hranicí," podívá se významně na otce.

Tonce se z toho točí hlava: "Ale... jak je to možné?!"
Otec si povzdychne. "Přece víš, že než ses narodila, bylo tu Rakousko," odpoví unaveně.
"Rakousko-Uhersko," přikývne Tonka.
"Nejdřív Rakousko-Uhersko, potom Rakousko," opraví ji matka přísně.
Tonka si najednou vzpomene, že o tom už slyšela. Jejich vesnici připojili k novému Československu až později. Nebylo to v tom roce, co se narodil Franci? V roce 1920.
"Kdo chtěl, mohl tenkrát na úřadě zažádat, že zůstane Rakušákem. A já v té době ani neuměl pořádně česky," řekne táta skoro omluvně.
Tonka se k němu přitiskne a nechá se obejmout. Vlastně je to dobře, hlavně že táta nemusí do války.
"A co Franci?" napadne ji ještě. "Ten taky nemusí do armády?"
"Ne, ani tvůj bratr nemusí."

Tonka se spokojeně zavrtá tátovi do náruče. Nakonec je všechno v pořádku, pomyslí si ospale.

Komentáře

Obrázek uživatele Regi

Národnost česká, státní příslušnost rakouská? Je to asi ostuda, ale tomhle detailu meziválečné historie jsem vůbec nic netušila.

Obrázek uživatele kytka

Ostuda to není, je to hodně málo známý fakt. Jedná se o tzv. (západní) Vitorazsko, což je území jižně od Třeboně, které bylo připojeno k Československu až v roce 1920. Byl to chudý kraj, obyvatelstvo tam bylo jazykově nevyhraněné, sami sebe považovali za Rakušany. O připojení k ČSR moc nestáli, ale víceméně ho akceptovali. České úřady i sousedé je moc nebrali, i když mluvili česky, tedy svým vlastním nářečím, měli německé školy a neznali většinou český pravopis. Mnoho z nich optovalo ve dvacátých letech pro Rakousko.

Obrázek uživatele Tora

No tedy. Slabá útěcha. Už kolikrát jsem si říkala, jaké to muselo být strašné, žít v těch dobách. Mobilizace, pak stažení vojáků. Němci, Rusové... br. Nevíme, co máme, fakt.

Obrázek uživatele kytka

To si jen Tonka myslí, že je všechno v pořádku.

Obrázek uživatele Arenga

ach, já asi vím :-( jich se mobilizace netýká, teď, ale do wehrmachtu budou muset - a to bude mnohem, mnohem horší
a po válce, pokud ji přežijou, tak je dost možná odsunou...
ale jak to bylo v téhle část republiky nevím - Hlučíňáky neodsunuli. A ono je to na tom Hlučínsku tak strašně moc vidět, jak je tady ta kontinuita, jak lidi mají kořeny. Teprve když jsem viděla Hlučínsko s těma velkýma barákama, upravenýma vesnicema a lidma, co drží při sobě (protože jsou "naši"), tak jsem pochopila celou tu tragédii Sudet

Obrázek uživatele kytka

Nechci moc prozradit, ale tihle měli po válce jiný osud než Prajzlové z Hlučínska. Například tam nepřešla fronta:)

Obrázek uživatele Arenga

jo, fronta je důležitý "detail" - muselo to být fakt drsné
byli jsme v lesích u Hrabyně /Hrabyně byla snad nejvíc poničená vesnice v ČR, proto tam taky vyobudovali ten památník/ a ono je to v těch lesích tak nějak ještě pořád vidět - je tam díra a ty prostě víš, že je to po granátu

Obrázek uživatele Aries

Zvláštní, babička tvrdila, že to oznámení vyšlo ráno, že se zrovna chystala do práce. Ale asi to opakovali. Ten detail s Rakouskem jsem taky nevěděla, ale scéna je zas strašně hmatatelná.

Obrázek uživatele kytka

Poprvé to oznámili ve 22:20 rozhlasem, mobilizační vyhláška byla ale vyvěšena až ráno. Z toho vznikly i různé problémy, řada záložníků se hlásila už během noci a neměli s sebou všechno, co měli mít, protože nečetli vyhlášku. Ani ji nemohli číst.

Obrázek uživatele Aries

aha

Obrázek uživatele Arenga

já se nedivím, že se hlásili už v noci, ono to bylo tak nějak na spadnutí a mnozí to čekali, že bude mobilizace, a chtěli být mobilizováni a bránit republiku
četla jsem nějaké vzpomínky chlapů, co museli opustit pevnosti - a to bylo dost depresivní čtení

Obrázek uživatele kytka

Co si budeme povídat, byl tu vlastně vojenský režim, když se stal premiérem Svoboda, takže to asi čekali všichni. Ale stejně mi připadá kuriozní vyhlašovat mobilizaci v půl jedenácté v noci ;-)

Obrázek uživatele Aveva

Ta tíha z toho na člověka úplně padá :o(

Obrázek uživatele kytka

Tak to jsem ráda;-)
Děkuju.

Obrázek uživatele mila_jj

Tonko, ono to tak jednoduché nebude. Vidím to na wehrmacht, to fakt není o co stát.

Kytko, opravdu skvělé, díky.

Obrázek uživatele neviathiel

Takové ticho mezi dvěma údery blesku :-/

Obrázek uživatele kytka

Jo, tak nějak.

-A A +A