7: Krok vpřed

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Brumbál se mírně předklonil v křesle a propletl prsty na desce oválného stolu.
Sborovnu halil závoj utkaný z provázků tabákového dýmu. Jeho pilnými přadlenami byly profesorka Červotočková se svou poctivě napěchovanou fajfkou, profesorka Vektorová bafající kubánský doutník a profesorka Sinistrová líně potahující z ručně balené cigarety. Za jiných okolností by Severus přijal nabízenou cigaretu z tabatěrky Aurory Sinistrové, avšak správně předpokládal, že pokud si do toho všeho zapálí ještě on, změní se porada bradavických učitelů v pokus o spáchání hromadné sebevraždy. Jako kdyby profesor Kratiknot zaslechl jeho myšlenky, ledabyle mávnul k oknům. Ta se mírně pootevřela a začala odvětrávat hustá mračna kouře.
„Drazí kolegové,“ oslovil je s úsměvem Brumbál, jakmile jim opět uviděl do obličeje, „zajisté neunikly vaší pozornosti změny, ke kterým jsme byli nuceni přistoupit po dvou neblahých zprávách, jimiž jsou výpověď profesora Křiklana a odchod profesorky McGonagallové na odpočinek. Znenadání se dvě naše koleje ocitly bez vedení. Naštěstí Aurora svolila, že se ujme zmijozelských žáků, a na volné místo učitele lektvarů od září nastoupí Severus, který počínaje dnešním dnem přebírá funkci ředitele Nebelvíru. Většina z vás si Severuse dobře pamatuje ze školní docházky, ať už jako studenta, anebo spolužáka,“ mrknul šibalsky na Remuse, který se uculoval, jako by snad za celým tím mistrovským plánem stál on. „Jsem si jist, že se nové role zhostí s důkladností a svědomitostí sobě vlastní, a vás ostatní žádám, abyste mu v případě potřeby byli nápomocni. Jak všichni víme, nějakou dobu trvá, než si člověk zvykne na nové boty.“
Přirovnání poustevnického života v Bradavicích k novým botám byl Brumbálův bezkonkurenčně nejabsurdnější eufemismus a Severus musel skousnout na zadní zuby, aby nepronesl něco, čeho by později mohl litovat.
„Místo profesora přeměňování budu prozatím vykonávat já sám,“ prohodil ředitel zvolna. „Bude osvěžující vrátit se na chvíli za katedru.“
Kolem stolu to vzrušeně zašumělo. Obláčky kouře zase o něco zhoustly.
„Seznamy prefektů jsem již obdržel a schválil, primus a primuska na příští rok jsou vybráni, hodnocení zkoušek NKÚ a OVCE obdržíme během července - nezapomeňte, že rozeslání výsledků musí proběhnout do sedmi dnů. Pokud je mi známo, žádný student neměl se zkouškami vážný problém -“
„Parkerová bude v červenci dodatečně skládat zkoušku z astronomie,“ připomněla Sinistrová. „Ze zdravotních důvodů se nemohla účastnit v řádném termínu.“
„Ano. Posudek léčitele od svatého Munga mi byl zaslán a komise pro vzdělávání je s jejím případem obeznámena,“ potvrdil Brumbál. „Slečna Parkerová patří do tvé koleje, Severusi. Minerva tě s jejím zdravotním stavem podrobněji seznámí.“
Minerva McGonagallová úsečně přikývla.
„Jestliže nemáte nic k projednání, já považuji letošní rok za uzavřený a všem vám přeji krásné letní prázdniny. Uvidíme se na závěrečné hostině.“
Brumbál vstal. Než se vytratil, věnoval poslední pohled Severusovi, který se náhle ocitl v obležení nových kolegů. Od některých zaslechl slova blahopřání, sem tam k němu dolehlo něco jako pozvání na sklenku brandy nebo v případě madam Hoochové snaha o profesionální diskusi na téma školní famfrpálový přebor.
„Myslím, že si Severuse užijete do sytosti,“ pronesla uštěpačně McGonagallová, uchopila svého bývalého žáka za ramena a nesmlouvavě ho táhla ke dveřím. „Opíjet se a žvanit můžete, až splníme některé důležité povinnosti.“
Celou cestu vylidněnými chodbami nepromluvili jediné slovo. Ovzduší mezi nimi jiskřilo zvláštní formou napětí. Když odemykala svůj kabinet, Severus si povšiml, jak pevně k sobě tiskne rty. Ne že by ho její odměřenost popuzovala, příjemná ale rozhodně nebyla. Rovněž beze slova zaujali svá místa - ona za pracovním stolem, on na důvěrně známé, jednoduché židli s opěrkami.
„Čaj?“ prolomila Minerva těžký příkrov ticha.
„Mám na vybranou?“ zabručel Severus.
„Ne,“ odsekla Minerva a postavila na čaj.
„V tom případě si s dovolením nabídnu zázvorového mloka,“ řekl Severus a hrábnul do skleněné dózy se sušenkami.
McGonagallová to gesto odbyla lhostejným mávnutím ruky.
„Nuže, přejděme k věci. Ředitel koleje má oproti ostatním profesorům určité výsady a povinnosti, které jsou ti samozřejmě již dávno známy. Jako primus jsi mě několikrát zastupoval, když jsem nebyla přítomna. To je dobře, alespoň se nemusíme zdržovat vysvětlováním běžného chodu.“
Severus obdržel šálek čaje. S cukřenkou se Minerva ani neobtěžovala.
„Je zvykem po převzetí funkce promluvit s Buclatou dámou. O frekvenci změny přístupového hesla do společenské místnosti rozhodneš ty sám. Doporučuji nedělat to častěji než jednou za čtrnáct dní, pokud ovšem nechceš, aby někteří studenti pravidelně spali na chodbě.“
Severus přikývl a vzal si druhého mloka.
„Taktéž je dobrým zvykem setkat se oficiálně se sirem Nicholasem a pohovořit si o vzájemné spolupráci. Já osobně udržuji kontakt i s ostatními kolejními duchy, přestože naše vztahy jsou na rozdíl od vztahu s Nicholasem veskrze formální.“
Severus znovu přikývl a vzal si třetího mloka.
„Jednou měsíčně se koná porada kolejních ředitelů v Brumbálově pracovně. Bývají to páteční večery. Nedotýkej se lékořicových křupek na Albusově stole. Nesedej si zády ke krbu. Pokus se nereagovat na poznámky Phinease Nigelluse.“
Severus zamračeně přikývl a nakousl čtvrtého mloka.
„Pravidelná setkání s prefekty si rozvrhneš podle vlastní potřeby. Mně bohatě stačilo, když mě navštívili jednou týdně v mém kabinetu.“
Minerva sáhla do šuplete psacího stolu a postupně z něj vytáhla sedm tlustých sešitů v pevných deskách.
„Aktuální seznam všech studentů a jejich osobní karty, kniha úrazů, kniha ztrát a nálezů, seznam udělených školních trestů, seznam kolejních spolků a klubů, záznamy o účasti v soutěžích a mimoškolních aktivitách, omluvenky a potvrzení.“
Minerva otevřela uzamykatelnou skříňku pod psacím stolem a vyndala z ní truhličku, malý mosazný klíček a další sešit.
„Kolejní pokladna a účetní kniha. Být tebou, tak toho sedmého mloka nechám tam, kde je. Pan Morrison jich snědl šest a půl, načež mou podlahu poctil obsahem svého žaludku.“
Minerva odemkla almaru za svými zády a přenesla na stůl tři objemné krabice.
„Předměty zrát a nálezů, příručky krizových situací, osvětové materiály, úřední tiskopisy, formuláře žádostí, ministerské vyhlášky, oběžníky a nařízení, zakládací listiny, pečetidla, razítka a plomby.“
Severus pečlivě rozžvýkal sedmého mloka, zapil ho douškem čaje a věnoval Minervě dlouhý, zamyšlený pohled.
„Měla jste někdy nějaké osobní volno?“
„Chceš slyšet upřímnou odpověď?“
„Samozřejmě.“
„Jednou za půl roku jsem si přerovnala soukromou knihovnu.“
Snape nasucho polknul. Osmého mloka nechal klesnout zpět na dno dózy.
„Co letní prázdniny? Udělala jste si někdy dovolenou? Podnikla nějaký výlet? Odjela si pročistit hlavu?“
„Vždy první týden v červenci jsem navštěvovala své rodiče. Dokud byli naživu.“
„A když už nebyli naživu?“
„Neměla jsem důvod odsud odjíždět.“
„Nikdy jste neměla žádný vztah? Odpusťte mi mou troufalost, profesorko. Já jen -“
„Rozumím tvému dotazu a nepovažuji ho za troufalost,“ ujistila ho malinko stísněným hlasem. „Pravdou však je, že nejsem schopna rozptýlit tvé obavy. Tohle není práce, ve které by byla příležitost k navazování partnerských vztahů. Tohle je řehole. Poslání, jemuž musí člověk obětovat některé vlastní potřeby a touhy. Mimo jiné i proto se na tuto funkci obvykle nepřijímají čarodějky a kouzelníci, kteří nepřekročili určitý věk. Nechci zpochybňovat Brumbálova rozhodnutí, ale podle mého názoru tě na své šachovnici postavil do pozice, která je příliš krutá. A to i přesto, čeho všeho ses dopustil. Oba víme, že kdyby tě k tomu sám nenavedl, nikdy bys neskončil za hranicí zákona.“
„Takže vaše odměřené chování vůči mně nesouvisí s tím, co se k vám doneslo?“
„Ptáš se, jestli jsem na tebe naštvaná?“
„Vlastně ano.“
„Chtěl jsi, abych byla upřímná. Tedy budu. Nejsem naštvaná, Severusi. Je mi to líto.“
Její odpověď dalece přesáhla představu o tom, jak mizerně by mu ještě mohlo být. Tahle upřímnost zabolela někde na samém dně, její krutost šla až na dřeň. Cítil, jak se mu stáhlo hrdlo a za očima pálí slzy.
„Profesorko McGonagallová, já...“ Najednou věděl, že to říct nedokáže. Že není připravený na zpověď tváří v tvář téhle ženě. „Udělám všechno, co je v mých silách, abych udržel laťku tak vysoko, jak jste ji nastavila,“ řekl nakonec.
Minerva se usmála a položila na stůl poslední věc, která zbývala předat.
„Famfrpálový pohár. Neprohráli jsme jedenáct let. Zkus udržet laťku.“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 43 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

Ten začátek s tím kouřením nemá chybu :-D
a jinak je to celé skvělé a je to čím dál lepší (i když se mi tvoje texty líbily už před dvěma lety, tak od té doby ses prostě vypsal k ještě lepším)
moc se těším na pokračování

Obrázek uživatele gleti

znám takové porady, kdy jsi poznal kolegy jen podle hlasu, protože 95% účastníků hulilo jak fabrikový komín a větrat v industriální Ostravě nemělo smysl.

Myslím, že nazvat bradavické ředitelování řeholí je slabé slovo.

Obrázek uživatele Regi

Když to všechno Minerva takhle vyjmenovala, je mi Severuse fakt líto. I když, aspoň ten jeden týden volna o prázdninách se snad vyšetřit dá. ;-)
Skvěle napsáno, moc si to užívám.

Obrázek uživatele Aveva

Chuďátko Severus, mně je ho strašně líto. Snad k funkci patří alespoň pravidelná dodávka mloků :o)

Obrázek uživatele Keneu

Koťátko moje nešťastné! co blbnu...
A krom těch zřejmých věcí se mi hrozně líbí, že Minerva trávila jediné osobní volno přerovnáváním knihovny. A doufám, že Severus nemá při své kočičí podobě i její spánkový režim a zůstal aspoň v tomhle přerostlým netopýrem (A vůbec, ví tohle Minerva? Potkali se někdy během Severusova studia nad myší nebo tak něco? :D)

Obrázek uživatele Rya

Z nějakého důvodu jsem na začátku dostala chuť na cigaretu, ačkoliv už dva roky nekouřím... čím to bude? Jinak je to parádně napsané a velice jímavé.

-A A +A