Sedmá část: Červen 1954

Obrázek uživatele Esti Vera
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poppy je dospělá a studuje svůj vysněný obor, zlo na sebe ale nenechá dlouho čekat.

Kapitola: 

„Chci se odstěhovat.“
Isobel Pomfreyová se na dceru laskavě usmála a tónem, který si lidé schovávají pro batolata, jí připomněla: „Vždyť je ti teprve osmnáct.“
Poppy se zhluboka nadechla, odhodlaná vyřešit celou tu záležitost rychle a v klidu.
„Dřív se dívky běžně ve čtrnácti vdávaly.“
„Ty se chceš vdát?“ zhrozila se starší žena. V osmnácti? Moje dcera? Merline, vidíš to?
„Nechci. Což nic nemění na faktu, že bych mohla. Jsem dospělá.“
Thomas Pomfrey, až do té doby tichý a nehybný, pomalu dokousal, odložil vidličku a probodl dívku pohledem.
„Kam?“
Dívka, šťastná, že nemusí čelit matčiným zoufalým pohledům, se otočila se k druhému z rodičů.
„K mistru Ollivanderovi. Učedníci vždycky bydleli u svých mistrů a on chce zachovávat tradici. Má tam za dílnou jeden volný pokoj.“
Otec pomalu přikývl.
„Jestli chceš, tak jdi. Tradice je dobrá věc.“
Tím považoval rozhovor za ukončený a vrátil se k jídlu.

~ ~ ~

„Dobré ráno,“ pozdravil kouzelník rozmrzele. Temné kruhy pod očima naznačovaly, že minimálně pro něj tohle ráno dobré rozhodně nebude, i když trocha kávy jistě dokáže divy.
„Dobré,“ pozdravila žena o něco veseleji a přistrčila mu hrnek. S povděkem ho přijal a o chvíli později viditelně ožil.
„Dnes budu dělat stabilizační lektvar. Vy se jen koukejte a hlavně na nic nesahejte. Není to nic těžkého, ale s oblibou to bouchá.“
„Ve kterém kroku?“ zjišťovala, zatím co se usilovně snažila vybavit si jednotlivé části přípravy.
„Ve všech, slečno Pomfreyová, naprosto ve všech,“ přerušil její snažení mistr Ollivander a připravil si středně velký kotlík.

~ ~ ~

Při třetím zaťukání se dveře konečně otevřely.
„Poppy?“
„Omlouvám se, že ruším, ale je tu mistr Ollivander?“
Žena přikývla.
„Uspává zrovna Franka, poslední dobou neusne bez pohádky. Pojď dál, můžeš tu na něj počkat.“
Poppy se vděčně posadila na pohovku a speciální vydání Věštce, které ji tak rozrušilo, položila na stůl.

Výrobce hůlek vydírán!
Mistr Hardy, výrobce hůlek z Brightonu, byl vydírán! Neznámí pachatelé po něm požadovali výrobu neregistrované, a tudíž i nevystopovatelné, hůlky. Při odmítnutí vyhrožovali útokem na celou jeho rodinu. Veškerá komunikace probíhala prostřednictvím sov bez povinného označení, a zločince se tak nepodařilo odhalit. Více podrobností na straně tři.

Mistr Ollivander si článek přečetl mlčky.
„Jste v nebezpečí? Máte dvě malé děti a...“
Přerušil ji mávnutím ruky.
„Nic si z toho nedělejte. Jen chci, abyste mi něco slíbila, ano? Kdyby se něco dělo, cokoliv, tak mi to řeknete.“
Poppy přikývla
„Poradili jsme si i s horšími věcmi, tohle přece nic není,“ pokusil se ji uklidnit. Bylo jí osmnáct, byla ještě dítě. Tak proč by jí měl vykládat o podivných zákaznících a podivných hůlkách, kouzelnících nenápadně hlídkujících v okolí a davech proudících do Obrtlé ulice? Takové věci by přece děti řešit neměly.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, sama vím, kolik nedostatků tahle část má, neměla bych psaní nechávat na nedělní večer (a hlavně noc). Snad to příště bude lepší. O kritiku tentokrát neprosím, tady si bohatě vystačím sama :)

Komentáře

Obrázek uživatele Regi

Je vždycky zajímavé nakouknout do mládí a soukromí osob, které z kánonu známe jako staré a zdánlivě osamělé.

Obrázek uživatele Esti Vera

S tím nelze než souhlasit, samotnou mě baví zjišťovat, jak si mládí těch postav představují ostatní.

Obrázek uživatele Rya

Vůbec se nemáš za co omlouvat, je to moc pěkně napsané a čte se to samo! Atmosféra i napětí pod všedními scénami. (Jenom tady " vydaní Věštce" vypadla čárka)

Obrázek uživatele Esti Vera

Děkuji za chválu i upozornění, chyba opravena.

-A A +A