7. Mračna v dáli

Leia vzhlédla od svého datapadu, když z předsíně zaslechla hlas C-3PO.
“Vítám vás, pane Hane. Chewbacca s vámi nepřišel? Chtěl jsem mu říct, že-”
Právě odkládala inaktivované zařízení na stůl, když se dveře obývacího pokoje otevřely a dovnitř vešel její manžel následovaný protokolárním droidem, který za celé ty roky stále nepochopil Hanův nezájem o jeho moudra.
Leia vyskočila z křesla a na uvítanou svého manžela políbila. “Chyběl jsi mi,” řekla pak.
“Já vím,” odpověděl jí škádlivým tónem.
“Budete si přát něco k pití, výsosti? Nebo něco jiného?” vstoupil zlatě opláštěný droid do po až příliš dlouhé době první společné chvíle manželů Solových.
“Ah-, 3PO,” vydechla Leia, která téměř zapomněla na jeho přítomnost. “Jedna věc mě vlastně napadá,” řekla ale vzápětí se šibalským zajiskřením v očích. “Dostala jsem chuť na jogan. Byl bys tak hodný a došel jich pár koupit?”
“To nebude potřeba, výsosti,” odpověděl narážku zcela nepochopivší C-3PO zvesela, “v kuchyni jich zrovna máme celou mísu. Hned vám jeden přinesu.”
“Tedy... měla jsem na mysli koyo,” zadržela Leia droida, který se už už otáčel k odchodu do kuchyně.
Trochu se zarazil, ale brzy se mu vrátila jeho obvyklá hovornost. “Jak si přejete, budu zpátky coby-”
“Nemusíš s tím nijak spěchat,” přerušil ho Han. “Můžeš se třeba po cestě zastavit za Chewiem, když jsi s ním chtěl mluvit. Zůstal na Falconu v severním přístavišti - dok číslo 26.”
Zatímco C-3PO se svým věčně vyjeveným výrazem těkal pohledem mezi Leiou a jejím manželem, Han zalovil v kapse a posléze droidovi vrazil do jeho kovové ruky deset kreditů. “Tady máš a běž, plecháči.”
“Jistě, pane… Božínku!” vyhrkl notně zmatený C-3PO a k úlevě obou manželů se skutečně vydal ke dveřím.
“Takže… Kde jsme skončili?” začal Han, jakmile za C-3PO zaklaply dveře a pár zůstal o samotě v bytě zalitém zlatým světlem zapadajícího slunce.
“To si ráda nechám připomenout,” usmála se Leia a uvelebila se na béžově čaluněné pohovce. Han se k ní přidal a znovu ji políbil.
“Říkala jsi, že pro mě máš nějaké zprávy,” řekl pak.
Přikývla. “Vzpomínáš na Zeltros?”
“Jak bych mohl zapomenout?” odpověděl Han otázkou, když Leia připomněla jejich poslední setkání v tropickém ráji tvořeném mozaikou oceánů, písčitých pláží a hájů teplomilných dřevin.
“Sešli jsme se tam jen my dva, ale když jsme se loučili, byli jsme už tři.”
Při pohledu na Hanův zkoprnělý výraz měla Leia co dělat, aby nevyprskla smíchy. “Bude to kluk,” dodala.
“No to je…to je...” začal Han, když se vzpamatoval z prvotního šoku. Protože však nenašel vhodné slovo, místo toho Leiu políbil na čelo, na rty a pak ji sevřel v pevném objetí.
Leia zavřela oči a celou svou vůlí se snažila si tenhle okamžik nesmazatelně vrýt do paměti. Teplo Hanova těla a společně prožívaná chvíle štěstí způsobily, že se všechny problémy galaxie zdály nekonečně daleko. Kéž by ten pocit mohl vydržet napořád, pomyslela si, když konečně otevřela oči a pohlédla do očí svého manžela.
“Co byla ta druhá zpráva?” zeptal se Han, když se kouzlo předešlého okamžiku pozvolna rozplynulo, jak se odstín západním oknem pronikajícího světla měnil ze zlatého do červeno-purpurového.
“Mon mi nabídla místo vicekancléřky a já jsem ho vzala,” odpověděla Leia
“Takže žádný odpočinek ani teď?”
“Kývla jsem na tu nabídku ještě před tím, než jsem měla o našem dítěti jistotu,” vysvětlila. “Jsi proti tomu?”
Han pokrčil rameny. “I kdybych byl, zabránilo by ti to tu práci vzít?”
“Rozhodně ne,” zazubila se Leia.
Han ji pohladil po vlasech. “Ale nepřeháněj to,” řekl. “Jestli tě někdo bude moc otravovat s podepisováním lejster, řekni, a já mu ty papíry nacpu do-”
“Hane!” pokárala ho naoko Leia, ale koutky jí přitom pobaveně cukaly. Částečně i proto, že Han přesně vystihl tu nejméně příjemnou část její budoucí, ale i současné, práce.
“Nech mě domluvit,” hrál Han ukřivděného. “Chtěl jsem říct, že mu ty papíry nacpu zátky do tiskárny.”
Leia se rozesmála. “A Chewie ti s tím bezpochyby pomůže, aby toho mizeru už nikdy nenapadlo chtít po mně nějaké papírování.”
“Mimochodem, když je řeč o chlupáčovi,” nadhodil Han, “přijde zítra na snídani. Jen mám strach, až mu řeknu, co je nového, aby tě samou radostí neumačkal.”
“Copak mně, ale tebe…”

*****
Bylo to krásné ráno s jasnou oblohou vítající další slunečný den, jakých bylo na Chandrile v tomto ročním období mnoho. Stůl byl plný dobrého jídla a Leie u něho po dlouhé době dělal společnost milovaný manžel a dlouholetý přítel jich obou. To vše v atmosféře plné dobrých zpráv. Vše se zdálo být dokonale idylické až do chvíle kdy...
“Omluvte mě, prosím. Zdá se, že je to naléhavé,” řekla Leia a vstala od stolu, když pípání komunikačního zařízení neustávalo a naopak se okamžik od okamžiku zdálo naléhavější.
Leia potvrdila spojení a holoprojektor před ní vykreslil obraz admirála Derlina ze zpravodajské služby.
“Dobré ráno, excelence. Nejdříve bych vám rád poblahopřál ke jmenování, ale bohužel to není ten hlavní důvod, proč vám volám,” řekl na úvod.
“Stalo se něco?” zeptala se Leia.
“Dostali jsme znepokojivé zprávy z Belkadanu.”
“Z Belkadanu?” Leia o této planetě nikdy předtím neslyšela.
Derlin před sebou zobrazil mapu galaxie a ukázal na malou tečku na jejím okraji. “Tady, na hranici známé galaxie, na bázi Tingelského ramene.”
“Co se tam stalo?” ptala se Leia dál.
“Naneštěstí nemáme mnoho informací, ale z nouzového vysílání, které jsme obdrželi, to vypadá, že planeta byla napadena neznámými loděmi.”
“Kolik jich bylo?”
“Nevíme, krátce po zachycení volání bylo spojení přerušeno. Pokoušeli jsme se signál obnovit, ale Belkadan už od té doby neodpověděl.”
“Můžeme nějak zjistit něco bližšího?”
“Nejvyšší kancléřka vyslala do Dalonbianského sektoru majora Antillese se třemi průzkumnými eskadrami. Jakmile získáme nějaké zprávy, budeme vás informovat.” S tím se Derlin rozloučil a hovor byl ukončen.
Když se Leia vrátila do jídelny, ostatní si hned všimli, že se její výraz změnil ze spokojeného na ustaraný.
“Děje se něco?” zeptal se Han.
“Zatím toho moc nevím, ale nemám z toho vůbec dobrý pocit.”