9 Konzultace

Obrázek uživatele Aries
Fandom: 
Kapitola: 

Lada bydlela v činžáku, který jako by zamrzl v čase někdy před sto lety, kdy Žižkovu vládly dřevěné pavlače s věčně rozvěšeným prádlem, chatrná omítka a hlučné chudé rodiny s neurčitým počtem členů a mnoha dětmi. Krátkovlasá blondýnka se tu vyjímala trochu jako bílá vrána. Nebyla však jediná čarodějka v domě a jakožto nejsilnější a nadaná nejvýraznějšími schopnostmi se těšila všeobecné úctě. Sousedé ji neobtěžovali a cizinci se podezřelému baráku raději vyhýbali, a tak tu našla bezpečné útočiště.
Po náročném večeru se vykulila z postele trochu později než obvykle, ale rychlá sprcha a velký hrnek černého čaje ji rychle postavily na nohy. Ve spížce našla dva osamělé suchary a teď je křoupala a přitom listovala zápisníkem.
Uvědomila si, že dneska večer musí zákazníkovi dodat požadovaný seznam možných dědiců, což znamenalo odložit záhadu zmizelého spisovatele a jít dodělat ten zatracený rodokmen, jinak bude o sucharech ještě hodně dlouho. Nicméně než půjde do archivu, může se na pár věcí přeptat někoho, kdo by měl vědět.
Sbalila svoje poznámky, oblékla si kabát a vyšla z bytu na pavlač. O patro níž se překřikovaly ostré hlasy sousedek, ale tady nahoře jenom jedna babička poklimbávala nad škopkem brambor. Lada letmo pozdravila, zašla za roh na schody a přemístila se. Dokud nezjistí, kdo a proč se ji snaží sledovat, bude lepší moc necourat po venku.
Objevila se mezi holými keři venkovského zákoutí, nikoliv poprvé se neubránila údivu, že i tohle je Praha, a zamířila doprostřed úzké uličky, kde měl svůj obchod jistý liškomág, který její pátrání už párkrát dokázal účinně nasměrovat správným směrem, naposledy když spolu honili zdivočelé akromantule po Trojském vrchu. Doufala, že ani teď nezklame.
Evžen Vulpes se jí s úsměvem mírně uklonil a dál vysvětloval zákazníkovi důležité bezpečnostní zásady používání jakéhosi komplikovaného talismanu.
Lada si zatím prohlížela vitrínu plnou třpytivých tretek ozdobených barevnými kamínky a pozorovala Evžena v odrazu skla. Vypadal stejně jako v létě, dokonce by se vsadila, že má na sobě to samé pruhované tričko, a zdál se v dobré náladě. To bylo docela důležité, protože naštvaného ho už zažila a věděla, že v takovém případě je s ním těžké pořízení.
Konečně zákazník odešel.
„Čím posloužím?“ zazubil se Evžen. „Přišla jste nakupovat nebo zdržovat jako obvykle?“
Lada se zasmála: „Od obojího trochu. Potřebuju jedno vysvětlení a jednu odbornou konzultaci.“
Evžen naznačil, že poslouchá, a Lada vyklopila problém poštovní ozvěny.
„Proč se ptáte mě?“ divil se liškomág. „Clonu na poště jsem vytvářel v roce, kdy můj první syn nastoupil do Budče, čili to bude víc než pět let. Mezitím už určitě vyprchala, není možné dát ji tam natrvalo. Tu stávající, pokud ji mají, musel dělat někdo jiný.“
To souhlasilo s Ondrovým výkladem. „Dobře. Já potřebuju vědět, jestli bez bariéry může ty hlasy slyšet obyčejný zaměstnanec.“
Evžen rozhodil rukama: „Ono je to tam složité. Chápu správně, že nějaký obyčejný odposlouchal, co neměl?“
Lada uznale pokývala hlavou: „Myslí vám to rychle.“ Zaváhala, ale pak se rozhodla popsat celou svou návštěvu na poště. Jen zmínku o Ladislavu Malinovi vynechala. „Byli tam zákazníci a nikdo nevypadal, že by si něčeho všiml.“ uzavřela.
„Jasně.“ Evžen začal zamyšleně přerovnávat drobnosti na pultě. „Je tam trochu magicky posílený šum jako ve všech veřejných budovách, kam chodí obyčejní i čarodějové. Pamatuju si, že mě to tenkrát hrozně rušilo, protože my lišky slyšíme pořád všechno. Takže zákazníci si asi opravdu nevšimnou, protože jim ty zvuky splynou dohromady a za chvíli jdou zas pryč. Ovšem zaměstnanec by něco pochytit mohl, zvlášť jestli nemá moc práce a z nudy natahuje uši. Jakmile by přišel na to, co má sledovat, tak už by to bylo snadné.“
Lada se zatvářila tázavě.
„Clona proti ozvěně obvykle nespadne naráz, ale začne prosakovat postupně,“ upřesnil Evžen. „Záleží na tom, jestli ji někdo opraví okamžitě nebo to nechají být, až když už hoří.“
„A jak to bylo, když jste tam pracoval vy?“
„Bylo to hodně zanedbané,“ připustil Evžen. „Musel jsem začít znova od základů.“
Lada chtěla něco poznamenat, ale v té chvíli přišlo nějaké dítě a s přesně odpočítanými mincemi v ruce požadovalo čtyři nebělené svíčky a jantarový prášek. Zatímco Evžen malého zákazníka obsluhoval, usoudila, že tohle jí stačí a zdroj Malinových informací může považovat za téměř jistý.

Komentáře

Obrázek uživatele Killman

Tyhle činžáky, to bylo příšerný.
Nedbalá údržba, to je evergreen :)

Obrázek uživatele Aries

nedbalá údržba může za spoustu malérů :-)

Obrázek uživatele Regi

Dovedu si představit, že zejména v době, kdy je na poště zákazníků hodně, zaniknou hlasy i v šumu a hovoru tvořeném samotnými zákazníky. Ale takhle před otevřením, nebo těsně po otevření, kdy tam ještě moc lidí není... Jsem zvědavá, kam Ladu ten "únik informací" zavede.

Obrázek uživatele Aries

Tyhle šumy tlumí takové věci jako "kolik stojí spěšná zásilka do Kruvalu" a "pozor, křehké, je v tom kouzelné zrcadlo". Na víc nestačej, to už by bylo nápadné. Strašení se musí řešit zvlášť. Jak říkal Evžen, je to tam složitý ;)

Obrázek uživatele neviathiel

Je to složitý a je to rozbitý!

Obrázek uživatele Aries

Tak, přesně :-)

Obrázek uživatele Tora

Jé Evžéén! No pošta je děs sám o sobě, a když je navíc rozbitá, tak to je úplně v čudu. Jsem napnutá, co bude dál.

Obrázek uživatele Aries

Evžen se tam vecpal s drzostí sobě vlastní a ještě není jistý, jestli tam zůstane nebo zas vypadne. To se uvidí, ono se to teď asi začne trochu větvit

Obrázek uživatele Aveva

A mně by strašně zajímalo, co bude to dítě dělat se svíčkama a jantarovým práškem ;o)
Obrázek uživatele Aries

Dítě bylo posláno a donese to domů. Což mi připomnělo, jak nedávno prodavačka nějakému dítěti přede mnou beze slova vyhodila zboží z pásu, protože ji vůbec nenapadlo, že by nějaké dítě mohlo jít samo na nákup :-(

Obrázek uživatele mila_jj

Zdržovat příběh, co jiného?

Aries, čím dál lepší, zvlášť, když tam už problikl Evžen. Myslím, že mu to brzo dojde a začne se do toho Ladě motat. Ale konec konců, je to tvoje dítě, tak co mu mám já co radit... :D

Obrázek uživatele Aries

Dítě tam jen tak dělá kolorit a už šlo zase pryč :-)
Evžen ještě neskončil, Lada potřebuje dvě věci a ta druhá bude komplikovanější. Takže minimálně ještě tak dvě tři kapitolky tam bude mít co dělat a potom se uvidí

Obrázek uživatele Eillen

„Přišla jste nakupovat nebo zdržovat jako obvykle?“ - skvělá věta :-) Úplně si dokážu představit ten flegmatický tón hlasu, kterým to vyslovil :-)

Obrázek uživatele Aries

:-))

Obrázek uživatele Rya

Evžen je nějakej milej! To je podezřelé! :-)
Moc pěkný kousek :-)

Obrázek uživatele Aries

Když ona Lada naznačila, že je tam aspoň částečně jako zákaznice. Tak to musí být milej, aspoň částečně ;)

Obrázek uživatele Faob

6 až 9: jak už jsem psal minule, pomalejší vyprávění umožňuje jak lépe se orientovat v ději (byť těch odkazů pro "pamětníky" je tam fůra), tak více vychutnat prokmity magického do reálného. Více atmosférické jsou Parčík a Ulice, nepropojení stínu s jeho vrhatelem je přesně ten motiv, z kterého mrazí... Takže ano, doutnající napětí je velkou hybnou silou, Lada je zatím dost sebevědomá (a schopná), abychom se o ni úplně třásli, ale možná všeho do času, ukolíbaná pozornost může být velmi rychle vytržena z poklidu. Vinárna a Konzultace jsou více o radosti nasvicovat svět jinak, různé podivnosti a záhady, které jsme se naučili ignorovat nebo je prostě vytěsnili, najednou dostávají své vysvětlení, svůj kontext. Před očima jsem viděl Hlavní poštu, její úžasnou dvoranu, šum hlasů, útržky hovorů tu smysluplnějších, tu záhadnějších... Vyhřezávající budovy jsou každopádně nádherný obraz, strašidelný, magický, ale vlastně velmi odžitý, ano, tak to přeci je, každé místo má svou minulost a ta je do něj vetknuta. Tak, díky.

Obrázek uživatele Aries

jé děkuju za krásný komentář

Obrázek uživatele Arenga

Dialog hezky svižně plyne a jsem zvědavá, kam se posune dál

Obrázek uživatele Aries

díky

-A A +A