Devátá část: Srpen 1959

Obrázek uživatele Esti Vera
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Poppy je stále jako učednice u Ollivanderových a na scéně se objevují dvě nové postavy, se kterými se musí vypořádat.

Varování: obsahuje vulgarismus

Kapitola: 

„Poppy, že mě pustíš na chvíli dovnitř,“ usmála se Jane skrze pootevřené dveře. „Slibuju, že nic neprovedu.“
„Tos minule tvrdila taky,“ odpověděla žena, ale nic nenamítala, když dívka zamířila ke skladu a začala hledat přísady.
„Co děláš?“ zeptala se Jane, když se vrátila.
„Jen něco zkouším, ale pochybuji, že to vyjde,“ pokrčila Poppy rameny a sklonila se k rozdělané hůlce. Po chvíli ji unaveně odložila.
„Co zkoušíš ty? Víš, že když to tu bouchne, budu z toho mít zase průšvih jenom já.“
„Táta by tě stejně nevyhodil. Pořád vykládá něco o tom, jak musí mít učedníka, aby měl komu předat dílnu, a že ze mě nic nebude.“
Poppy se snažila tvářit chápavě, ale povedlo se jí to jen zčásti. Čtrnáctiletá Jane si každodenní práci v dílně nedovedla představit, toužila v životě po dobrodružství a neustálém objevování nových věcí. Bylo to něco pro Nebelvíry typického a dokonce i jinak poměrně klidná Minerva to v sobě měla. Poppy ta odvaha a nebojácnost imponovala. Ale jestli ji chápala? Ani v nejmenším.
Milovala výrobu hůlek - roztodivné nástroje, složité lektvary, všudypřítomnou vůni dřeva. Postup byl vždy stejný a přeci byla každá hůlka originál. Touha uletěl do dáli jí ale byla cizí.
„A co Frank? Hůlky ho vždycky fascinovaly.“
Jane protočila očima: „Je mu devět. A čte si pohádky před spaním.“
Poppy se k ní zmateně otočila: „To vadí?“
„Je to mrně. Neřeší, co bude jednou dělat, jenom pořád křičí a píská si a všechny tím doma otravuje. Vážně už se těším do školy.“
Na chvíli se ponořily do ticha. Poppy se vrátila k práci na nové hůlce a snažila se zahladit suk, Jane se pokoušela připravit lektvar proti kocovině. Věděla, že s trochou štěstí už ji nikdo nevyžene z kolejních oslav jako mladší ročníky, a tak tiše doufala, že se jí tenhle lektvar bude ještě docela hodit. Poppy to nekomentovala a jen škodolibě čekala, až se dívka dostane k devátému kroku.
Po půl hodině se z druhého konce místnosti ozval hlasitý výbuch.
Jane se rozkašlala a při otevírání okna tiše nadávala: „Do prdele! Co to je? Proč to bouchlo?“
Poppy se sladce usmála: „Ten kořen se měl krájet na kostičky.“

~ ~ ~

Večer se Poppy svalila do křesla s hrnkem čaje v ruce. Byla vyčerpaná. Dopoledne strávila s mistrem Ollivanderem v obchodu, odpoledne pak v dílně s Jane a předchozí noc se navíc vůbec nevyspala. Na stole jí ale už dva dny ležel dopis od Eileen, a tak byla odhodlaná na něj odpovědět, ještě než půjde spát.
Přitáhla si brk, inkoust a kus pergamenu a pustila se do psaní.

Milá El,
jsem ráda, že se ti ve škole daří, Brighton je určitě úžasné město. S tou volbou zaměření si vůbec nedělej těžkou hlavu, stejně si myslím, že co se týče lektvarů, zvládneš vystudovat všechno. Jen tedy nevím, jestli
lektvary využívané k péči o magická stvoření jsou dobrý nápad, není to asi úplně perspektivní obor.
Ten Tobias zní fajn, ráda bych ho jednou poznala. Ale měla bys to dobře zvážit, s mudly je to vždycky složité. Pamatuješ na Michaela? Pozval mě jednou do divadla, jenže pak se zeptal, čím se živím a já byla v koncích. Tu výrobu čínských hůlek mi asi úplně nevěřil. Každopádně vám budu držet palce.
Měj se hezky a dej vědět, jestli máš příští víkend čas,
Poppy

~ ~ ~

„Jane, ukaž mi ty noviny!“ křičel Frank. „Mám na to právo!“
„Neukážu,“ trvala na svém dívka.
„Dělej!“
„Není to pro tebe!“
„Řeknu to mámě!“
„Tak a dost!“ přerušila hádající se sourozence Poppy. Oba ztichli, překvapení, že ta drobná a většinou trpělivá žena vůbec umí křičet.
Učednice vytrhla noviny Jane z ruky a dala si je za záda. Tiše a výhružně začala vysvětlovat: „Není mi nic do toho, jak vás vaši rodiče vychovávají nebo jak se k sobě chováte, ale o patro níž je dílna a já nemůžu pracovat, když mi někdo neustále ječí a dupá nad hlavou, jasné? Takže teď běžte oba hezky nahoru, já dám ty noviny vašemu otci a vy si to s ním pak vyřešte, jak chcete. A dělejte.“
Obě děti se sklesle vydaly do svých pokojů. Jane se mezi dveřmi odhlédla a Poppy by tak mohla vidět její ublížený a naštvaný výraz, kdyby si zrovna neprohlížela zabavené noviny.
Na titulní stránce byly tři mrtvoly obklopené bystrozory.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem komentujícím za přízeň a opět platí, že uvítám i konstruktivní kritiku.

Komentáře

Obrázek uživatele Tora

Joj! Ten konec, to bylo tedy šup na šup.

Obrázek uživatele Esti Vera

Děkuji. Původně jsem to takhle neplánovala, mělo to být celé poklidné, ale pak mě napadla ta poslední scéna a nedokázala jsem odolat :)

Obrázek uživatele Arenga

Ono je to naopak právě s tim drsným závěrem lepší - klidecek a pak šup!
Začátek je ale trochu zmatený, n bylo pro !ne obtížné se zorientovat v tom, co kdo říká a dělá.

Obrázek uživatele Regi

Hezké nahlédnutí do domácnosti pana Olivandera. A ten konec - najednou jsme v dramatu.

Obrázek uživatele Esti Vera

Děkuji :)

-A A +A