9: Krok vzad

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

První rok v Bradavicích utekl jako voda. Pro všechny schůze, pohovory, školní tresty, dozory, suplování a byrokratické peripetie neměl Severus čas (a vlastně ani chuť) zvažovat smělou nabídku kolegyně Sinistrové, tudíž si Venuše v klidu oběhla okolo Slunce a na soukromé komnaty profesorky astronomie nikdo sexuchtivý nezaklepal. Pokud pomineme několik zmijozelských sedmáků, kteří chtiví možná byli, nikoli však sexu se svou kolejní ředitelkou. A protože ani vážený předseda školní rady Lucius Malfoy nepoctil Bradavice svou návštěvou, neboť k tomu neshledal žádný oficiální důvod, byla to právě Aurora, kdo se nakonec takříkajíc plazil po kolenou...
„Poslední prasinkový víkend. Poslední volno, než odjedeme na prázdniny. Co takhle dobré jídlo, láhev vína a počkat, jak se to vyvine?“
„Myslím, že jsem se na začátku školního roku vyjádřil jasně.“
„Jistě. Ale i muži mění názor. To není výlučně ženská záležitost.“
„Připouštím. Nicméně můj názor zůstává beze změny.“
Sinistrová napnula lanka sebeovládání na maximální možnou míru a nedovolila podrážděnému zavrčení opustit hrdlo. Zkrátila vzdálenost mezi nimi na délku paže.
„Možná bys byl překvapený. Kdybys mi dal šanci.“
Severus se zhluboka nadechl, chvíli zadržel dech a pak pomalu vydechl. Toto dechové cvičení zopakoval ještě dvakrát, načež o krok ustoupil a promluvil obdivuhodně klidným hlasem.
„Existuje už jen velmi málo věcí, kterými by mě mohla žena překvapit, Auroro.“
Aurora zesinala a hned nato zrudla jako třešně, které tou dobou právě dozrávaly.
„Mohla bych to brát jako urážku, ale já budu velkorysá. Tvou poznámku přičtu na vrub nesčetným historkám, které jsem o tobě slyšela a nad nimž by se začervenal snad i markýz de Sade.“
„Nevím, co jsi slyšela, a je mi to srdečně jedno. Tím bych naši rozmluvu ukončil.“
„Dobrý večer, pane profesore!“ pronesla zvučně skupinka nebelvírských šesťaček. Procházely chodbou kolem nich a culily se od ucha k uchu.
„Dobrý večer, Gracie, Maggie, Philipo, Rachel,“ usmál se Severus na oplátku a dál si jich nevšímal. Otočil se zpět k profesorce Sinistrové a předstíral zamyšlení. „Kde jsme to skončili? Á, už vím - skončili jsme.“
„Očividně,“ ucedila Aurora trpce. „A to jsme ani nezačali.“
„Bohužel,“ povzdychl si Severus účastně. „Tak to občas bývá. Pěkný víkend.“
Nečekal na odpověď.
Urychleně se klidil do bezpečné zóny.
Do Lupinova kabinetu.
Podle ustáleného zvyku třikrát zaklepal a stlačil kliku.
Remus míval dveře až na výjimky odemčené. Zvláště po večerech, kdy se rozhodně nebránil pár skleničkám a osvěžujícímu rozhovoru na jiná témata než klasifikace, příprava studentů na závěrečné zkoušky a průběh posledního famfrpálového zápasu sezóny. Odemčené dveře automaticky zvaly dál. Říkaly, že za nimi čeká usmívající se Náměsíčník, krabice zatraceně dobrých čokoládových pralinek a láhev ne úplně špatné brandy. Pokud dveře zrovna odemčené nebyly, což se stávalo výhradně pár dní před úplňkem a pár dní po něm, byl to signál, že za nimi sice možná někdo je, ovšem pro dobro všech zúčastněných bude lepší dělat, že tam nikdo není. Ještě se nepřihodilo, že by dveře někoho vpustily ve chvíli, kdy by profesor Lupin neměl čas nebo náladu. V takových okamžicích zůstávaly neprodyšně uzavřené a často začarované kouzlem proti vyrušení.
Nikoli však dnes večer.
Klika povolila, dveře se otevřely a Severus vešel, přestože Remus neměl ani čas, ani náladu. Vlastně měl plné ruce... Siriuse.
„Do prdele!“ zaklel Snape a okamžitě udělal čelem vzad.
Slyšel, jak se Sirius rozchechtal a jeho smích tlumí látka Remusovy košile.
„Takhle daleko jsme nedošli, neboj. Klidně se zase otoč.“
Počkal na zvuk zapnutého poklopce. Teprve pak se k nim váhavě obrátil.
„Promiň,“ zašeptal Remus nakřáplým hlasem a chvatně zastrkával cípy košile do kalhot. „Měl jsem zamknout.“
„To bys příště mohl.“
„Nechceš se přidat, když už jsi tu?“ zakřenil se na něj Sirius, který s upravováním povolených částí oděvu nikterak nepospíchal.
„Ne, dneska ne, díky,“ odmítl zdvořile Severus.
Sirius pokrčil rameny. S rozepnutou vestou a opaskem nonšalantně přešel k barovému stolku, do tří skleniček nalil na dva prsty brandy, jednu si vzal a usadil se s ní do ošoupaného ušáku v rohu. Remus způsobně zasedl za svůj pracovní stůl a sklenku si přivolal kouzlem.
„Pánové, nemám v úmyslu okrádat vás o drahocenný čas. Přišel jsem v nevhodnou chvíli, takže odsud zase zmizím a vy můžete -“
„- jít do prdele, jo, to už jsi říkal,“ ozval se Sirius, mávl hůlkou a nechal k němu sklenici doplout vzduchem. „Na to máme celej víkend, dostal jsem opušťák. Tak sedej, stejně jsem s tebou potřeboval mluvit.“
Severus odstranil ze židle navršený štos odborných publikací o tvorech Temnoty, pohodlně se usadil a tázavým pohledem Siriuse vyzval, aby se rozhovořil.
„Dostala se k nám znepokojivá informace, že se Umbridgeová chystá převzít vedení Bradavic.“
„Odkud tu informaci máte?“
„Od vaší profesorky astronomie.“
Severus tiše zaúpěl a promnul si bolavé spánky.
„Aurora se dá jen stěží považovat za solidní zdroj, Tichošlápku.“
„Spí s Malfoyem.“
„Ano, to je mi známo. Přesto, pokud by to byla pravda, pochybuji, že by se o tom Malfoy zmiňoval své milence.“
„Proč myslíš?“
„Protože Lucius nemá ve zvyku mluvit o nepříjemných záležitostech, které se ho bezprostředně dotýkají. Notabene o záležitostech vyžadujících riskantní zásahy.“
„Nerozumím. Vysvětli mi to.“
„Pokusím se,“ přislíbil Severus, zakroužil svou brandy a nasál uklidňující vůni zkaramelizovaných rozinek a třešňového dřeva.
Sirius si zapálil a pohotově chytil popelník, který po něm Remus hodil.
„Lucius Malfoy je předsedou školní rady a udržuje vřelý vztah s Popletalem. Jestliže se vztah z toho či onoho důvodu ochladí, nezřídka mezi nimi zachrastí zlatem nacpaný váček a vše je ve starých kolejích. Umbridgeová je ministrova první náměstkyně a šéfuje odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Její vztah s Popletalem je více než vřelý. Z její strany jde o lásku ze školních lavic a bezmeznou oddanost, z jeho strany o potřebu být uctíván a fascinaci její všehoschopností. Jinými slovy, ti dva se navzájem potřebují. A teď si představte, co by se stalo, kdyby Umbridgeová projevila přání stát se bradavickou ředitelkou. Popletal by si nemohl dovolit její plán neschválit. Malfoy naproti tomu by si nemohl dovolit její plán podpořit. Ne po tom, co u něj v loňském roce provedla tři razie a odnesla s sebou artefakty v hodnotě bezmála 50 000 galeonů. Vsadím se, že některé jen proto, aby si je mohla doma postavit do vitríny. Čili bychom tu měli pro Luciuse Malfoye dost ošemetnou situaci.“
„Chápu,“ vydechl Sirius obrovský oblak cigaretového dýmu a rozrušeně poposedl. „Jaký řešení by podle tebe zvolil? Jak by se zachoval?“
„Malfoy má přece enormní zájem na tom, aby byl z ředitelského křesla odstraněn Brumbál,“ přispěl svým názorem do diskuse Remus. „Pracuje na tom už léta. Proč se domníváš, že by Umbridgeovou v jejím plánu nepodpořil?“
„Jednoduše proto, že potvrzením Umbridgeové do funkce ředitelky Bradavic by si pomohl leda tak z deště pod okap. Od doby, co vyšlo najevo jeho obchodní spojení se mnou, ho Dolores nemůže vystát. Šlape mu na krk, jak se jen dá. A on má momentálně v Bradavicích syna. V žádném případě by neohrozil jeho budoucí kariéru tím, že by ji svěřil do rukou ženě, s níž má nevyřízené účty.“
„Takže ty myslíš, že jsou to jenom klepy?“ zajímalo Siriuse.
„Ne,“ odpověděl Severus po delším zamyšlení. „Mám dojem, že tu jde o něco většího než o ředitelské křeslo.“
„Čeho většího by mohla Umbridgeová chtít dosáhnout?“
„Obávám se, že její opilost mocí pomalu dosahuje vrcholu. Popletal v podstatě dělá to, co ona nařídí, její úderné komando se rozrostlo natolik, že můžeme směle hovořit o osobní armádě, a nyní se začnou uskutečňovat vize pramenící z nejhlubšího dna její zvrácené mysli. Už má dostatek prostředků i lidských zdrojů, aby mohla realizovat svoje sny.“
„O čem to proboha mluvíš?“ zhrozil se Sirius a samým rozrušením upustil vajgl na koberec.
Remus si toho naštěstí nevšiml. Zkroušeně hleděl do prázdné sklenky a přemítal, nakolik jsou Severusovy obavy opodstatněné. Věděl, o čem je řeč. Zatraceně dobře to věděl. Drobné, zato čím dál četnější změny v legislativě nasvědčovaly, že se postoj společnosti vůči nejrůznějším aspektům života posouvá. Na určité skupiny kouzelníků je nahlíženo jinak. Některé z nich přestávají být považovány za rovnoprávné.
„Jsem přesvědčen, že nakonec se Umbridgeová pokusí získat i Bradavice,“ předpověděl Severus chmurně. „Až se o to pokusí, poženeme ji odsud svinským krokem, to vám přísahám. Teď ale bude usilovat o jiné místo.“
„Přestaň bejt tajemnej! Jaký místo máš na mysli?“
„Přece to, ze kterého bude mít ten nejlepší přehled o všem a o všech. Takové, které jí propůjčí nejvyšší formu moci. Takové, ze kterého už ji nikdo nikdy nedostane. Alespoň ne legální cestou.“
„Úřad ministra?!“
„Ne, Siriusi,“ pousmál se Remus hořce. „Ministr má ve skutečnosti jen velmi omezené pravomoci. Sám není schopen docílit ničeho. Bez požehnání školní rady nemůže zasahovat do dění v Bradavicích, bez podpory Mezinárodního sdružení kouzelníků jsou jeho slova v rámci zahraniční politiky pouhým žvaněním do větru, bez souhlasu Starostolce nejsou jeho návrhy nic než zbožná přání. Ať už má o sobě Popletal jakkoli vysoké mínění, jeho funkce je čistě formální. Je to loutka na provázku.“
„Nelze než souhlasit,“ přikývl Severus.
„Dobře, tak ještě jednou - co je to teda za místo, po kterým Umbridgeová tak baží?“ naléhal Sirius a netrpělivě chrastil krabičkou zápalek.
„Čert ví, jak to Umbridgeová nazve, až tu pozici vytvoří,“ mínil Severus. „Až vytvoří zcela novou instituci, bezpodmínečně nutný kontrolní orgán, do jehož čela se postaví a získá tak neomezenou moc nad životem každého kouzelníka a čarodějky.“
„Troufám si tvrdit,“ podotkl Remus, „že nejen nad jejich životy. Všichni vědí, jak ráda by ta ropucha zbavila rasové menšiny jejich těžce vydobytých práv. Skřeti, elfové, víly, jezerní lidé, kentauři, strigy...“
„Fajn, takže já to shrnu,“ řekl Sirius. „Vy jste přesvědčený, že Dolores Umbridgeová pracuje na vytvoření úřadu, kterej by špehoval lidi - teda nejenom lidi, taky skřety, elfy, víly atakdále... - a potlačoval jejich práva a svobody? Že chce založit organizaci, která bude před očima ministra, Starostolce a Mezinárodního sdružení kouzelníků uplatňovat metody, který jsou v rozporu s Etickým kodexem čarodějů? To přece nemůžete myslet vážně, kluci. Do prdele, to se přece nemůže stát! Vždyť bych si musel najít novou práci!“
Remus a Severus se na sebe podívali. Remus kývl. Severus se naposledy ujal slova.
„Tichošlápku, až se to stane, tak už žádný Etický kodex platit nebude. A ty - jestli smím doufat - budeš z Ministerstva dávno pryč.“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 41 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Regi

A sakra. Dolores byla i v kánonu snad horší záporák než sám Voldemort. Britská kouzelnická STB, to tedy bude něco.

Obrázek uživatele KattyV

Ty tomu Severusovi nedopřeješ ani trochu legrace. Lily si vzala Jamese, Auroru odmítá...

-A A +A