Desátá

Obrázek uživatele Skřítě
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

O co snazší byla by dnes Settonova snaha,
vědět, že mu doma leží deník toho vraha.
Ty čtenáři polkni slinu, jemně promni spánky,
jsi to ty, kdo dostal možnost pročíst jeho stránky.

...

Netěší mne, můj deníčku, mařit lidské životy,
mordy jsou mi vykoupením z marnosti a nicoty.
Vlastní rukou osud stvrdit, jímž je věčné prokletí,
v jistém smyslu je to výzva, vyzrát nad svou obětí.
Svůj úděl přijaly a s ním si na triko
nechtěně přibraly i tohle riziko.
Nechme ale řeči plané,
co se má stát, to se stane.

Investor chce tučný zisk, riskuje tím ztráty,
někdy pouhý ruky stisk zpřeráží vám hnáty.
Své o tom ví dívka ledna,
moje oběť číslo jedna.
Plavovláska, vzrůstem vyšší,
co na jméno Dana slyší.

Pravá jména neprozradím, na nich nezáleží,
někteří z nás svá tajemství do hrobu si střeží.
Celá pravda stejně jednou, na povrch včas vypluje,
každý motiv vražd ať soudí až mé boty obuje.

“Chci kvalitu, ne kvantitu, neuznávám zmetky”,
říkala ta, co v Anglii měla svoje předky.
Jako malá nesnášela přehlížení dospělých,
paradoxně v zletilosti nechtěla být na očích.
Soukromí si střežila jak zlaté jádro ořechu,
v práci dřela do úmoru pro svou vlastní potěchu.
Vyšvihla se na výsluní, byla ale tvrdý šéf,
pro prospěch své malé firmy cedila by vlastní krev.
A to bylo pro návnadu ideální těsto,
stačilo mi jedno malé teatrální gesto.
Vetřít se jí do soukromí byl by věru těžký počin,
já s ní ale nesoutěžím, já se snažím spáchat zločin.
Zkrotit tuhle tvrdou ženskou, to musí být nádhera,
tak na sebe beru masku obchodního partnera.
Činem hodným kouzelníka je podstrčit k podpisu,
místo smlouvy věrohodné jistou formu úpisu.
Neprozradím jak lze opít bystrou ženu rohlíkem,
kdo propálí svoje nouhau není správným profíkem.
Povahou mi byla blízká ta “princezna ve věži”,
jenže měla velkou smůlu, že ji nikdo nestřeží.
Pak tu byl ten hloupý zlozvyk rituálů každodenních.
Na zvláštnosti všeho druhu, pochlubím se, mám fakt čenich.
Na minutu přesně v rámci běžeckého tréninku,
v odlehlý kout zaběhla si, vlastně přímo do ringu.
Zápas to byl velmi krátký, byl v tom moment překvapení,
onyx změnil majite, pro tentokrát konec dění.

“Nebuď sketa, svěř se se vším,” šeptá mi můj vnitřní hlas,
no tak dobře, podělím se o detaily, sper to ďas.
Při setkání vyslechla si Dana jeden dávný děj,
na potlachu u kafíčka, času bylo habaděj.

...

“Jen si ten film hezky pusťte, v černobílém provedení,
baladický, velmi drsný, přesto v působivém znění.
Příběh, který, varuji vás, vůbec není pro děti,
odehrál se kdysi dávno v sedmnáctém století.
V Bulharsku pastýř kos Karaivan žil,
o klidném životě s rodinou snil.
Měl ženu nádhernou, dala mu dceru,
obě moc půvabné, no, na mou věru.
Jednou ten muž do hor pásti vyhnal svoje kozy,
netuše, že nebezpečí jeho ženě hrozí.
Turecká honóra dosti se nudila,
ženu mu obtáhla a nechtě zabila.
Chlapi, kteří ukojili na ženě svůj chtíč,
nechali vše tak jak bylo a utekli pryč.
Dcera byla přítomna ohavnému činu,
rozhodli se s tatínkem krví smýt tu vinu.
Ostříhal jí dlouhé vlasy, spálil suknice,
na život a na smrt k boji učil taktice.
Ta dívka je v mužských šatech víc chlapcem než ženou,
ví, že vrazi platit musí tou nejvyšší cenou.
Jak se pozná oběť pomsty za hrdelní zločin?
nůž dlabaný z kozích rohů provází ten počin.
Zlosynové pochopili, že je stihnou boží tresty,
bránili se, žadonili, nebylo však jiné cesty.”

...

Dana byla velká šéfka, to ženám vždy sluší,
když ale můj příběh dozněl, měla změklou duši.
Tázavý pohled a u oka slza,

“proč mi to líčíte?” otázka drzá.
“Za srdce ten děj mě chytl, zaujal, tak dávám dál,
tip na příběh ze života, který za vidění stál.”

...

Našli ji v parčíku pokrytou rosou,
smrtelné bylo až zranění kosou.
Dřív než Danu vrah tou cestou poslal mluvit s Bohem,
její srdce nepoddajné proklál kozím rohem.

O slovo či o krok napřed být, znát motiv vraha?
TU-ON-V-DÁL
Potom hledat mezi řádky vyplatí se snaha.

A proč právě tuhle cestu zvolil si náš vrah?
Sami zkuste přijít na to, v čem tkvěl jeho tah.

Závěrečná poznámka: 

Popisovaný film skutečně existuje, jmenuje se Kozí roh, podrobnosti a spoilery už příště, těšte se ;-)

Pokud se někomu podaří odhalit a rozluštit šifru, pochlubte se v komentech... Budu ráda. Je to takový bonus navíc k povídce... Tak směle do pátrání na vlastní pěst ;-)

Komentáře

Obrázek uživatele kytka

Setton má doma deníček vraha?!
Má v mordech prsty ta jeho drahá?

A jakou souvislost mají s tím kozy :-o
to ví jen autorka a řečtí bozi.

Obrázek uživatele Skřítě

řečtí bozi pobavili... Teď jestě kdo přijde na to jak a co je skryté, možná obrys získá pro ty děje neurčité ;-) Kozí roh je symbol dvojí, jedenáctku ať pak nečte, kdo se pravdy bojí ;-)

Obrázek uživatele kytka

Kozí rohy - symbol dvojí?

Možná se mýlí matrika:
Danu propíchla paprika?!

Obrázek uživatele Skřítě

že by měla na triku rozmáčknutou papriku?! ;-) Udušena kozím rohem, zajímavá představa, tady však jde o pořadí, jak je zemřít nechává. Krom filmu vrah odkazuje i na jisté pořadí, v jakém svoji další oběť "ze systému" vyřadí. Příště až mu další žena zase hrdlem propadne, třeba už vás klíč k výběru těch nástrojů napadne ;-)

Je to ještě složitější, zdá se,
rozkošatělé v místech i v čase,
kdepak se asi u Setona vzal
deník, do něhož sám zloduch psal?
Zvláštní, ženy zjevně velkou roli v tom všem hrají,
ač spíše oběťmi než vrahy být se zdají.
Většinou jsou to silné osobnosti,
energie plné, však frustrované dosti,
takové, co se tvrdě za svým ženou
a málem zapomínají být též ženou...
Jenom jak Zuzana do toho zapadá,
nadále je pro mě prozatím záhada.

Obrázek uživatele Skřítě

bez toho by příběh zůstal nejspíš příliš krátký. Jsem ráda, že čtenáři se dožadují odpovědí, prozradit to zatím nesmím, byť mě jazyk trošku svědí. Pro ten výskyt deníku vysvětlení mám, třeba časem čtenář už přijde na to sám. Zatím ale ještě mlžím, byl by to moc rychlý konec, snad postupně vysvětlím vše než příběhu zazní zvonec. Analýza žen je přesná, zpětná vazba zajímavá, i Zuzana zapadne tam, až nastane chvíle pravá... ;-)

-A A +A