10: Rozumný krok

Obrázek uživatele Owes
Úvodní poznámka: 

Jinak přeji všem dívkám a dámám mnoho úspěchů na poli pracovním/studijním a také v osobním životě.

Kapitola: 

Jakmile studenti houfně opustili hrad a vydali se na nádraží v Prasinkách, někteří členové učitelského sboru je doprovodili, neboť hodlali taktéž využít spěšného vlaku do Londýna. Jako třeba Remus, který prázdniny trávil v Siriusově podkrovním bytě v centru města, nebo Rolanda Hoochová, která odtud pokračovala navazujícím spojem do Bristolu, za svými dvěma bratry - prvoligovými famfrpálovými hráči. Většina profesorů ovšem volila rychlejší, byť méně pohodlný způsob cestování. Profesor Kratiknot a profesorka Vectorová si na Ministerstvu zaregistrovali přenášedlo, které je společně dopravilo na předměstí Cardiffu. Filius měl v Cardiffu sjednanou práci pro pobočku Gringottovy banky. Septima mířila za početnou rodinou, která už ji netrpělivě očekávala se sváteční pečínkou a soudkem piva. Vilemína Červotočková použila přenášedlo k dlouho plánované cestě do albánských lesů. Stálo ji to čtrnáctidenní úřední maraton, 120 galeonů, pytel třešňového tabáku a nakonec jednu vyzvracenou snídani po přistání v Tiraně, odkud už musela pěšky. Profesorka starodávných run Bathsheda Babblingová a profesorka studia mudlů Charita Burbageová zvolily prosté přemístění. Necestovaly nikterak daleko a s sebou nesly jen příruční zavazadlo. Aurora Sinistrová zmizela neznámo jak a neznámo kam, bez rozloučení a prakticky ihned po rozednění. Jediní, kteří ve škole zůstávali přes léto, byla Pomona Prýtová (která odmítala svěřit své skleníky Hagridovi), Sibyla Trelawneyová (která si předpověděla strašlivé neštěstí, pokud letos opustí komnaty Severní věže) a Cuthbert Binns (který už neměl potřebu vykonávat jakýkoli jiný pohyb než ten mezi svým kabinetem a třídou).
A tak se stalo, že Severus Snape z přístupového schodiště zamával poslednímu nebelvírskému studentovi (Nevillu Longbottomovi, který zůstal pozadu, poněvadž chvíli předtím po Vstupní síni honil svého žabáka, načež se rozplácl na štěrkové cestě k hlavní bráně, když profesoru Snapeovi oplácel mávání) a náhle osaměl. Byl to zvláštní pocit. Díval se na pomalu mizející pestrobarevné postavičky, dokud i tu poslední (Longbottomovu) nespolkl horizont. Pak si dlouze povzdychl.
Na rameni mu přistála dlaň. Nepotřeboval se ohlížet, aby poznal, komu patří.
„Zvláštní pocit,“ formuloval Brumbál nahlas jeho myšlenky. „Jako by ti něco sebrali, že? A přitom to ani nebylo tvoje. Měl jsi to jen půjčené. Vždycky to máme jen půjčené.“
„Snažíte se ve mně vyvolat dojem, že mi budou chybět?“
„Není třeba. Oni už ti totiž chybí.“
„Nesmysl, Brumbále. Jediné, co mi bez nich bude scházet, je pravidelná dávka adrenalinu. Žádné mimořádné události, žádná zranění způsobená neopatrností, zničené hůlky, ztracené učebnice, ukradené boty, porušování večerky, pašovaní alkoholu, nelegální soubojnické spolky, nepovolené kouzlení... Opravdu nevím, jak se bez toho celé dva měsíce obejdu. Nejspíš se tady ukoušu nudou.“
„Takže ses rozhodl trávit léto v Bradavicích? Proto tu ještě stojíš?“
„Popravdě vůbec nevím, kde budu trávit léto. Pohrával jsem si s myšlenkou, že podniknu výpravnou cestu do Amazonie. Dostal jsem několik tipů na výskyt vzácných druhů křovinářů. Jejich jed by se mi hodil do kursu pokročilých lektvarů.“
Brumbál uznale pokýval hlavou.
„A co ti brání?“
Severus se smutně pousmál.
„To právě ještě nevím. Večer mě navštíví Lily, aby zkontrolovala můj zdravotní stav. Budu jednat v souladu s jejím doporučením.“

Podle Lilyiných příchodů se obvykle daly seřizovat hodinky, tentokrát však měla zpoždění. Namísto v osm dorazila ve tři čtvrtě na devět. Udýchaná, rozvrkočená a nervózní.
„Promiň, Seve. Rodinná večeře se protáhla. Jestlipak uhádneš proč?“
Severus se nechal políbit na tvář a zavřel za ní dveře soukromých komnat.
„Harry od příjezdu na King’s Cross nemluví o ničem jiném než o tom, že mu k narozeninám musíme pořídit lepší vybavení pro lektvary a taky všechny ty exotické přísady jako krovky faraónů, jazyky zkázonosných ropuch, žíně jednorožců, pera bílých pávů a měsíční kameny. Taky by prý rád navštívil moji soukromou laboratoř ve sklepě. Loni v létě ani nevěděl, že nějaký sklep máme.“
„Co na jeho novou zálibu říká Dvanácterák?“
„Říká, že si má veškeré experimenty nechat do školy. Že jestli ho někdy načape, jak používá moji laboratoř, tak nejdřív zmaluje zadek jemu a pak tobě. Protože za to beztak můžeš ty. Což bude asi částečně pravda. Já ho k lektvarům nikdy nevedla. Spíš naopak, abych byla upřímná.“
„Pokud uvážíme tvůj talent a připočteme geny Fleamonta Pottera, slavného vynálezce vlasové pomády, který si na kosmetických lektvarech postavil byznys, díky němuž je vaše rodina zajištěna na dalších x generací, není se čemu divit.“
„Taky netvrdím, že se tomu divím. Jen jsem trochu doufala, že -“
„- zdědí nechuť k lektvarům po Jamesovi?“
„Že bude mít větší nadání pro létání.“
„To se přece vzájemně nevylučuje. Dokonce ti mohu s klidem oznámit, že tvůj syn je velmi talentovaný v obou disciplínách. Vzal si z vás dvou to nejlepší. Prostě se vám povedl.“
V poslední větě se zachvělo cosi, co Lily donutilo urychleně opustit téma.
Udělala místo na Severusově psacím stole, položila na něj svou brašnu a z ní vytáhla několik skleněných lahviček, kožené pouzdro s jemnými nástroji, látkovou manžetu a gázu.
Severus dobře věděl, co bude následovat. Nenechal se pobízet, svlékl si košili a usedl na židli s levou rukou položenou na desce stolu.
Lily k němu přistoupila s uklidňujícím úsměvem. Když mu odhrnovala vlasy z ramen, pobaveně nadzvedla obočí.
„Jsou zase o něco delší. Nestříháš je záměrně?“
„To víš,“ přistoupil Severus na škádlivý tón. „Poslední dobou se děvčatům líbí Mel Howard ze Sudiček, tak mě napadlo, že když si je nechám narůst do pasu, budu od něj k nerozeznání.“
„No neee!“ užasla naoko, když se na něj kriticky podívala z odstupu. „A víš, že máš pravdu? Jenom bys musel kromě stříhání zanevřít i na holení. Viděl jsi přece Howardův plnovous, ne?“
„Jistě. Má ho do pasu. Přes léto na tom začnu pracovat. Už mám většinu přísad do růstového lektvaru. Schází mi jen trollí holuby z nosu. Nevíš o nějakém trollovi, který by se potloukal po okolí?“
Lily se rozesmála a hned nato zase zvážněla.
„Šašku jeden. Jestli to děláš kvůli tomu, abys zakryl jizvy, tak tě ujišťuju, že nemáš důvod. Zaprvé nevypadají tak hrůzostrašně, jak se domníváš, a zadruhé... pro některé ženy jsou jizvy přitažlivé.“
„Samozřejmě. Jedná se o jedno z nejstarších klišé. Problém je, že ženy nikdy nejsou přitahované pouze jizvami, nýbrž i příběhy, které se za nimi skrývají. A já -“
„Ty nemáš nejmenší chuť vykládat jim svůj příběh, jasně,“ dořekla Lily, vzala ho za bradu a natočila ke světlu. „Tohle ale opravdu vypadá dobře. Zahojilo se to lépe, než jsem čekala. Tak uvidíme, co se skrývá za přitažlivou maskou téhle jizvy.“
Rozetřela mu po krku čirou tekutinu, pronikavě vonící po eukalyptu a šalvěji. Pak vyňala z pouzdra skalpel s drobnou čepelí, provedla miniaturní zkušební řez uprostřed nahrubo obnovené kůže, odebrala pinzetou malý vzorek tkáně a vložila ho do sterilní lahvičky. Ranka téměř nekrvácela. Na chvilku k ní přiložila gázu namočenou do dezinfekčního lektvaru a pak ji kouzlem zacelila.
„Bolesti už nemáš?“
„Ne.“
„Nějaké jiné obtíže?“
„Ne. Už tři měsíce je všechno v normálu.“
„To ráda slyším. Krev ti ale pro jistotu vezmu.“
„Nic jiného nečekám,“ ukázal očima na poslušně připravenou levou ruku.
Lily mu kolem nadloktí utáhla manžetu, počkala, až žíly v ohbí lokte naběhnou, a následně do největší z nich zasunula dlouhou stříbrnou jehlu zakončenou křišťálovou ampulkou. Krev tekla ve svižném tempu, a tak celá procedura netrvala dlouho. Ne že by byl v opačném případě nějaký problém. Severus snášel odběry mimořádně dobře. Když se v myšlenkách dotkla důvodu, proč tomu tak bylo, něco uvnitř ní se napjalo jako tětiva. Vzpomínka jí znovu stáhla hrdlo. Otřásla se mrazem a odporem. A přitom zavadila ostře seříznutým hrotem jehly o Severusovo předloktí.
„Do prdele, promiň!“ vykřikla a rychle sáhla pro gázu na stole.
„To nic,“ uklidňoval ji Severus a zlehka se usmíval. „Nic to není, Lily. Jen malé škrábnutí. Ani to necítím.“
„Ty možná necítíš, ale já ano,“ odsekla tvrdě. „Cítím vztek. Bylo to neprofesionální. Zlobím se na sebe.“
„Něco tě rozrušilo?“
Neodpověděla. Kouzlem zhojila škrábanec a začala všechno uklízet do brašny.
„Poslyš,“ ozval se Severus, když si před zrcadlem zapínal košili a upravoval límec tak, aby neodhaloval ani malinký kousek z památky na Karu. „Zvládl bych podle tebe měsíční cestu po Amazonii? Žádné ztřeštěné dobrodružství,“ zchladil předem její hněv. „Jen obyčejný sběr ingrediencí. Orchideje, ořechy, trávy...“
„Z mého pohledu ti v takové cestě nic nebrání,“ konstatovala pevně. „Jestli ti prodírání pralesem, obří moskyti a příšerné horko udělají dobře, nemohu než vyslovit své doporučení. Zastav se před odjezdem u mě v ordinaci, dám ti s sebou všechny potřebné protijedy a aplikuju nezbytné vakcíny.“
„Děkuju, Lily. Ani nevíš, jak moc mi to udělá dobře. Mimochodem, rád bych znal výsledky testů, než odjedu. Neříkám, že mi celibát působí muka, jen... Už je to víc než rok. A my přistaneme v Rio de Janeiro. Znáš přece Rio de Janeiro.“
„Znám tvoji slabost pro Brazílii,“ ujistila ho s úšklebkem Lily. „Bohužel výsledky budou nejdřív za týden. Vím, je to dlouhá doba, ale musím vzorky předat Ericovi a pro toho určitě nebudou prioritou. Pokud máš tedy v úmyslu odcestovat dřív, obávám se, že budeš muset pokračovat ve zdrženlivosti nebo -“
„- nebo využít některý z běžných ochranných prostředků, což jsi mi ostatně navrhovala už před rokem...“
„To raději ne. Žádná ochrana není stoprocentní, Severusi. A do tohohle rizika bys vážně raději neměl chodit. Počkej na ty výsledky. Když budou dobré, slibuji, že pošlu spěšnou zprávu. Třeba si užiješ aspoň zpáteční cestu,“ mrkla na něj šibalsky.
„Proč ty testy neprovedeš sama?“ zamračil se Severus.
Představa, že vzorky jeho tkáně drží v rukou výzkumný laborant Benner a nakládá s nimi bůhvíjak a bůhvíproč, mu nebyla ani trochu příjemná.
„Já už do laboratoře nemůžu,“ odpověděla Lily. Její rty ozdobil velmi ostýchavý úsměv, prsty držící brašnu prozrazovaly neklid. „Jsem těhotná.“

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 40 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

Nevile Longbottom mávající profesorů Snapeovi je úžasná představa.
Jo, celkově si mi to moc líbí.

Obrázek uživatele kytka

Ta lehkost, s jakou kouzelníci cestují, se mi vždycky moc líbila. To bych si taky nechala líbit.
Zdá se mi to, nebo Lillyino škrábnutí a její těhotenství budou mít souvislost?

Obrázek uživatele Rya

Skvělé počtení.

Obrázek uživatele Regi

Tak Harry bude mít sourozence! Parádní čtení. Pokaždé se těším na další kapitolu.

-A A +A