XI. (minulost - 1920)

Obrázek uživatele Arenga
Úvodní poznámka: 

Doramo Krásová se náhodně seznámila s mladým lékařem Oswaldem Steinem, s nímž se několikrát (samozřejmě nezávazně) sešla. Později se dozvěděla, že se její rodiče znají se Steinovými rodiči, tatínek jí navíc pověděl, že Oswald Stein má mladšího bratra, který byl za války letcem a behěm jednoho letu za nevyjasněných okoloností přišel o rozum. Doramo se na to Steina ale zatím nezeptá, neboť to jednak nepovažuje za vhodné, jednak je Stein na stáži v Ženevě. Rodiče mezitím nelenili a navázali přerušené kontakty s manželi Steinovými, které jednu listopadovou sobotu pozvali na večeři - což se Doramo dozví více méně náhodou od své starší sestry Cosette.

Kapitola: 

Takže její rodiče pozvali na večeři manžele Steinovy! I se synem, jak Doramo pochopila ve chvíli, kdy v jídelně s Cosette chystala stůl. Jestliže totiž mělo být prostřeno pro deset a jich bylo doma sedm (tedy kromě Toninky všichni), bylo nabíledni, že Steinovi přijdou tři.
Nepotřebovala žádné neobvyklé schopnosti, aby pochopila, že se tatínek s rozhovorem, který spolu vedli před několika týdny v kanceláři, svěřil mamičce. A mamička jednala. Doramo dobře věděla, jak ji znepokojuje, že ani jedna z jejích dcer dosud není vdaná, ačkoli čtyři z nich už byly dospělé. Naštěstí nebyla žádnou fanatickou dohazovačkou, jaké Doramo poznala mezi matkami některých svých spolužaček z Minervy, ale zkrátka a jednoduše: vynořil-li se v okolí nějaký přijatelný mladý muž a mohla-li pomoci příležitosti, neváhala to učinit
Doramo byla skutečně ráda, že tatínkovi tehdy pověděla pouze o té náhodné schůzce v biografu. Z toho ani on, ani mamička nemohli nic moc vyvozovat a tím pádem by neměli mít tendence ji do čehokoli tlačit.
Cosette se dnes odpoledne svěřila i s těmi dalšími dvěma schůzkami. I se svým strachem, aby se zase nespálila... Věděla, že sestra zachová tajemství, jako kdyby bylo její vlastní.

Steinovi byli dochvilní, dorazili úderem sedmé. Nastalo vzájemné představování. Josef Stein nedosahoval plné výšky svého syna, byť jen o několik centimetrů, jinak si však byli dost podobní, zejména výrazným orlím nosem. Za mlada měl pan Stein nepochybně stejně tmavé vlasy jako jeho syn, ty však již nabraly spíš stříbrošedý odstín. Paní Gerda Steinová byla mírně korpulentní, ale zjevně dobrosrdečná dáma se sice měkkou ručkou, leč rázným stiskem. Myšlenky jí Doramo pochopitelně číst nemínila, to by byla nepřípustná zvědavost, přesto se neubránila pomyšlení, zda paní Steinová ví něco víc, zda o ní Oswald – kdy o něm začala přemýšlet jako o Oswaldovi? – doma mluvil.
To už se však doktor Stein, který byl předtím představován mamičce a Cosette, sklonil k její ruce, aby ji náznakem políbil. „Rád se s vámi opět setkávám, slečno Krásová,“ řekl a Doramo nepochybovala, že to myslí naprosto upřímně.
I ona jej ráda viděla.

Večer se nakonec docela povedl. Mamička svou druhorozenou a mladého lékaře sledovala nenápadným, nicméně ostřížím pohledem, Oswald Stein se ovšem snažil být zdvořilý a věnoval svou pozornost všem Krásovic dámám rovnoměrně. Včetně ani ne šestnáctileté Hany, jíž to zjevně imponovalo. Doramo se pak bavila převážně s panem nakladatelem, z něhož se vyklubal vášnivý znalec a milovník české i světové literatury. Rozprávět s ním byla čistá radost – nepochybně pro obě strany.
„Už dlouho jsem si s nikým tak báječně nepopovídal, slečno Krásová,“ usmíval se, když se loučili. „Víte, dostal se mi nedávno do ruky takový celkem pěkný italský román. Rád bych vám ho dal přečíst. Zajímalo by mne, co o něm soudíte. Myslíte, že bych vám jej mohl zítra nechat poslat do kanceláře?“
Doramo s úsměvem přikývla.
V tu chvíli ještě netušila, že to bude první kniha, kterou bude pro Steinovo nakladatelství překládat.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

Tak to dopadlo dobře

Obrázek uživatele Arenga

jasně :-)

Obrázek uživatele KattyV

Trochu mám z Doramo pocit, že kdyby jí Oswalda doma zakazovali, měla by o něj daleko větší zájem. :)

Obrázek uživatele Arenga

no, já nevím, myslím, že v tom to nebude...

Obrázek uživatele mila_jj

Jo tak takhle přišla Doramo k překládání. Ale hádám, že pro pana Steina s jeho vybraným literárním vkusem by nějaký škvár s Kobou asi nepřekládala... copak se pokazilo?

Obrázek uživatele Arenga

Jasně, ono je to hned v prvním díle, že tohle není pro Steina.

Obrázek uživatele Tora

No tak to jsem zvědavá, kde se to zašmodrchalo. Že by..
Ale nic. Počkám

Obrázek uživatele Arenga

tak teď jsem teda zvědavá, co by mohlo být to že by... ;-)

Obrázek uživatele Tora

Chacha, neřeknu a pak budu říkat - já to tušila! A budu si připadat děsně chytrá!

Obrázek uživatele kytka

To by mě vážně zajímalo, co myslíš, protože mě nenapadá vůbec nic :)

Obrázek uživatele Arenga

no, mě by to taky zajímalo ;-)
ale něco se dozvíte ještě asi během dubna, jak to tak propočítávám ;-)

Obrázek uživatele Apatyka

<3

Obrázek uživatele Arenga

díky

Obrázek uživatele Julie

Moc pekne se to vyviji. I kdyz se obavam povestneho klidu pred bouri.

Obrázek uživatele Arenga

Díky.
Ještě příští týden se budeme pěkně vyvíjet, dokonce bude i trocha té romantiky ;-)

(Automatické opravy mi tentokrát z romantiky udělaly robotiku, ale to byste se asi dost divili ;-))

Obrázek uživatele Eillen

Tak jsem si hezky k ranní kávě dala všech jedenáct částí a musím poděkovat za příjemné počtení. Budu se teď snažit číst pravidelněji (a také pravidelněji zanechat komentář).

Obrázek uživatele Arenga

Ó jé, děkuji moc. To mě potěšilo.

Obrázek uživatele Regi

Příjemné posezení s příjemnými lidmi, prostě příjemná kapitola. Mám jen obavy, že to příjemno už moc dlouho nevydrží, že?

Obrázek uživatele Arenga

Ale jo, zatím jo. ;-)

Obrázek uživatele Faob

5 až 11: čte se to jedna radost! Zatím spíše poklidné a střízlivé, temné akordy jen v pozadí... Velká válka připomenuta příznačně, aniž bych chtěl jakkoli zpochybňovat hrůzy té druhé (už se v něčem rovnalo spíše apokalypse, než čemukoliv dosud známému), padlých vojáků - a s tím spojených velmi konkrétních bolestí uvnitř rodin - bylo - soudě i z pomníčků snad v každé vesnici - prostě více... Mužů se nedostávalo, starosti maminky jsou velmi na místě. Obecně - neber to jako kritiku, spíše k zamyšlení - se myslím historie dá uchopovat dvěma způsoby, stejně podnětnými a relevantními: buď jako Durych (Bloudění) i přes jazyk zkoušet proniknout do jiného paradigmatu, jiného způsobu uvažování, jiného nastolování problémů, jako by autor neznal pozdější historický vývoj, nebo jako Schulz (Kámen a bolest, mimochodem dědeček Filipa a Jáchyma Topolových) na nějakém historickém pozadí (samozřejmě s jeho perfektní znalostí) uchopovat současná témata a dramata, současnosti dobře srozumitelná... První přístup klade extrémní nároky na čtenáře, u druhého občas hrozí (vybral jsem výborného autora, spousta jiných na tom ztroskotala) nějaký ten anachronismus, ani ne tak věcný jako duchovní, tj. v daném čase a prostoru by dané postavy podobně neuvažovaly (typicky vyloučení silného náboženského citu ve středověkých románech). Je dobré si ujasnit, jakou cestou autor jde, a držet se jí. Myslím, že Ty jdeš spíše tou druhou cestou.

Obrázek uživatele Arenga

Díky moc za podnětný komentář. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo o tom takhle uvažovat, natož si to nějak plánovat, co vlastně chci čtenáři sdělit. I když ano, někdy si vytknu nějakou základní myšlenku, ale často se mi taky stane, že mě pak ten příběh stejně zavede někam jinam. Většinou to je s mým psaním prostě tak, že se nechám vést samotným příběhem, mnohé věci neplanuji dopředu.
Ale hlavně, co se týká vlastně celého Čajového cyklu, ono to není historický román. Ačkoli to tak mnohdy nevypadá, od samého začátku to vždycky bylo fantasy (pamatuji si vloni na tvůj šok z vodníka ;-)). Ono ani tady to zatím není moc vidět, ale opravdu to je fantasy.
I tak by mě ale samozřejmě zajímalo, jestli tam vidíš něco, co povazuješ za anachronické.

-A A +A