11: Krok přes čáru

Obrázek uživatele Owes
Úvodní poznámka: 

Možná tahle kapitola zase něco málo objasní. (A možná taky ne.)

Kapitola: 

Návrat do Anglie se ukázal být mnohem těžší, než Severus předpokládal.
V barevném víru cizího velkoměsta byl jen další kapkou v lidském moři - nikoho nezajímalo jeho jméno, jeho minulost, jeho osud. V nitru deštného pralesa se stal prostě jen dalším tvorem bojujícím o přežití - ti ostatní nepokládali otázky, nelačnili po detailech jeho dosavadního života, netoužili proniknout hradbou jeho mysli. Jediné, o co někteří z nich usilovali, bylo udělat si z něj báječnou večeři. Lačnili po teplé krvi, toužili proniknout čerstvým masem až na kost. Naprostá anonymita, komunikace beze slov, vztahy definované prostým zákonem silnějšího. Maximální rychlost života odvislá od schopnosti uniknout nejbližšímu predátorovi. Pocit uspokojení pramenící jen a pouze z vlastní zručnosti při shánění potravy. Osvobozující jednoduchost bytí.
Když Brazílii opouštěl, právem očekával obvyklé příznaky dlouhého cestování, časového posunu, změny prostředí a opětovného střetnutí s tempem moderní civilizace. To, co nečekal, byl uvítací sbor nohsledů Dolores Umbridgeové na úpatí Kolčaví hůrky, kam ho dopravilo přenášedlo z Lisabonu - povinné mezizastávky nutné k načerpání sil a provedení celní kontroly.
„Pan Snape? Severus Snape?“ dotázal se zcela zbytečně jeden ze dvou ramenatých chlapů v černých pláštích se zlatým pásem a nablýskaným odznakem, který Severus nikdy předtím neviděl, o kterém však nepochyboval, že vzešel z choré hlavy Dolores Umbridgeové. Šestiúhelník rozdělený vodorovně na dvě poloviny: zlatou s motivem vavřínové koruny a zelenou, na níž byla vyobrazena kouzelnická hůlka zkřížená se stehenní kostí.
„Máme rozkaz předvést vás k výslechu,“ pokračoval druhý ramenatý chlap a prohlížel si ho bystrýma, pátravýma očima, kterýma čas od času zabloudil k posilám v rudých hábitech - takzvanému údernému oddílu bystrozorů.
Severus Snape mu oplatil nedůvěřivý pohled, načež se předklonil a vyzvracel se přímo k jeho nohám.
„Omlouvám se, pánové, ale zastihli jste mě v nevhodnou dobu.“
Muž zatínal zuby a svíral pěsti, až mu praštěly klouby. Očividně se musel hodně přemáhat, aby nepoužil násilí.
„Půjdete s námi,“ oznámil.
„Nějakým nedopatřením jsem přeslechl vaše jméno, titul, příslušnost k tomu či onomu úřadu a v neposlední řadě důvod, proč bych s vámi měl kamkoli chodit.“
„Albert Runcorne. Velitel bezpečnostního sboru Úřadu pro bezpečnost a ochranu zdraví. Ředitelka Úřadu vydala rozkaz k vašemu předvedení.“
„V tom případě ho určitě máte písemně, že? Rád bych ho viděl.“
Runcorne s koženým výrazem sáhl do hluboké náprsní kapsy a vytáhl list pergamenu opatřený pečetí Ministerstva kouzel, hlavičkou zbrusu nového úřadu a samozřejmě podpisem Dolores Umbridgeové. Když si ho Severus pročítal, jeho mysl pomalu a těžce vyhodnocovala informace ukryté mezi řádky.
„Čili jsem podezřelý z pašování zakázaných látek a zboží neobchodovatelné povahy. Proč zde tedy není celní kontrola, zástupci odboru mezinárodní kouzelnické spolupráce, obchodní rada?“
„Nemusel bych vám odpovídat,“ předeslal Runcorne. „Ale prokážu vám laskavost. Tyto orgány nám případ mile rády přenechaly. A nyní požádám o laskavost na oplátku - neklaďte odpor a pojďte s námi.“
„Nemám v úmyslu klást odpor. Kdyby ano, už bych tu nebyl,“ pousmál se Severus. Zato vy byste tu pobyli ještě dlouho. S hlavou zarytou do země a nakopanou zadnicí. „Jak už jsem však nastínil, nezvolili jste právě ideální dobu. Mám za sebou tři náročné teleportace. Potřebuji si odpočinout, než se s vámi přemístím.“
Muž, co nebyl Runcorne, si odplivl.
„Jak dlouho?“
„Půl hodiny postačí.“
„Fajn. Ale žádný lumpárny! Paní ředitelku nechceme naštvanou ani my, ani vy.“

Bohatě zdobená pracovna ředitelky Úřadu pro bezpečnost a ochranu zdraví tonula v šeru. Nepochybně úmyslně. Bylo nabíledni, proč Umbridgeová skrývá očím návštěvníků, co za léta nashromáždila. Její chorobná touha vlastnit věci nedozírné ceny a nevyčíslitelné hodnoty způsobila, že zde přechovávala několik opravdu vzácných a pár opravdu mocných magických artefaktů, které v žádném případě nesměly skončit v nepovolaných rukou. A už vůbec ne někde ve frcu.
„Nebudu chodit okolo horké kaše, pane Snape. Nechala jsem vás přivést, protože s vámi potřebuji hovořit a nechci si hrát ani na schovávanou, ani na honěnou. Vy totiž máte neuvěřitelný talent se mi vyhýbat.“
„Rád slyším, že jsem v něčem dobrý.“
Umbridgeová pohoršeně zamlaskala a nalila Severusovi čaj, který před dvěma minutami razantně odmítl.
„Vy jste v některých věcech až příliš dobrý. Zejména v těch, kterými slušní lidé opovrhují a které my klasifikujeme jako nelegální.“
„O čem jste chtěla mluvit?“ vrátil se Severus k původnímu tématu.
„To, že jsme s panem ministrem vytvořili nový úřad, jste už zaznamenal. Vysvětlil vám někdo, čemu se věnujeme? Co je našim cílem?“
„Já moc dobře vím, co je vaším cílem,“ ujistil ji chladně. „Mě nemusíte krmit údernými hesly, podbízivými reklamními slogany a jinými agitačními bláboly.“
Umbridgeová znovu zamlaskala. Tentokrát ještě nespokojeněji.
„Nedivím se, že je vám existence úřadu proti srsti. Když uvážím vaše... aktivity,“ ušklíbla se ošklivě. „My totiž jednoho nádherného dne vymeteme všechny ty tmavé kouty, ve kterých vy se tak rád pohybujete. A až budou všechny čisté a osvětlené, nezbyde vám než se přizpůsobit pravidlům této společnosti.“
„To jste mě doopravdy nechala předvolat, abyste mi udělala kázání o morálce?“
„Kázání?“ Umbridgeová se afektovaně zachichotala. „Já se důvodně domnívám, že vám už žádné kázání nemůže pomoci, pane Snape. Kde jste trávil letošní léto? Odkudpak jste se vrátil?“
„Odpověď na tu otázku znáte. Vytáhla jste ji z odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci, kterému v poště přistál celní protokol z Lisabonu. Protokol, v němž se píše, že jsem na zpáteční cestě z Rio de Janeiro. A také to, že kontrola proběhla v naprostém pořádku.“
„Naši portugalští kolegové mohli být nedůslední. Mohlo jim leccos uniknout.“
„Třeba to, že mám v botách diamanty, v trenýrkách kokain, v kapse maguára a v batohu akromantuli?“
„To, že v sobě máte virus,“ ušklíbla se znovu a spokojeně sledovala jeho údivem pootevřené rty, které zbělaly stejně jako zbytek obličeje. „Jsem ráda, že víte, o čem hovořím. Ušetříme si další vytáčky. Takže, pane Snape, já vám teď učiním nabídku. Pokud ji přijmete, budu ochotna zapomenout na všechny naše neshody, a dokonce budu tak velkorysá, že přehlédnu i vaši potenciální nebezpečnost. Budu totiž vědět, že se na vás mohu spolehnout. Že si můžeme vzájemně důvěřovat. Jestliže odmítnete, vyvodím z celé situace důsledky.“
„Konkrétně?“
„Nařízená karanténa. Do doby, než virus přestane být aktivní. Což, jak sám víte, můžou být týdny, měsíce a také roky. Kárné řízení před Starostolcem ve věci závažného mravního deliktu a ohrožení veřejného zdraví. A nakonec z toho vyplývající návrh na vaše odvolání z funkce ředitele koleje.“
Snape dlouho mlčel. Nezvládnutý stres proměnil všechny jeho svaly v kámen, hlasivky nevyjímaje. Dolores Umbridgeová si jeho šok vychutnávala plnými doušky a ani ji nenapadlo ten jedinečný okamžik přerušovat. Uplynula celá věčnost, než se Severus vzpamatoval.
„Předpokládám, že jde o nabídku spolupráce s vaším úřadem.“
„Předpokládáte správně.“
„V tom případě mi nezbývá než... odmítnout.“
„Co prosím?!“
„Vy jste mě neslyšela?“
„Odmítáte, přestože víte, že -“
„Že mě šoupnete na izolaci a před soudem budete předstírat, že jsem nevyléčitelně nemocný zvrhlík? Prosím. Poslužte si, Dolores. Ale ostuda, jakou si před Starostolcem uříznete, až se prokáže, že virus, o němž nepopírám, že mi koluje v krvi, je výsledkem mé rizikové práce, si za rámeček nedáte, to vám garantuji. Vrátíte se sem jako spráskaný pes, možná si vytrhnete další knoflík ze svého vlněného saka, ale ten vztek, co vám bude zevnitř lámat žebra, rozhodně tak rychle nepovolí.“
Teď to byla pro změnu Dolores, komu se z tváře vytratila všechna barva. Severus to navzdory šeru zaznamenal. Pochopil, že uhodil na správnou strunu. Měl co dělat, aby se nerozesmál.
„A co ty díry na krku?!“ zahulákala zničehonic a ukázala tlustým prstem na dvě drobné ranky na krční tepně.
„Myslíte stopy po zubech křovináře šedivého?“
„Křovináře? Jakého křovináře? Tohle přece udělaly upíří špičáky!“
„Připouštím, že mýlka je v tomto případě velmi snadná,“ odtušil Severus klidně. „Rozměry zubů, vzdálenost mezi nimi a hloubka kousnutí se u obou takřka shodují. Trvám však na tom, že mé poranění způsobil křovinář šedivý, jehož jed jsem si dovolil během své cesty po Amazonii odebrat pro účely výuky. Vzorky mohu předložit. Měly by být v batohu. Někde mezi akromantulí a pytlem kokainu.“
Sinalost jejího obličeje zvolna přecházela do odstínu kůže křovináře šedivého. Vzpřímeně seděla už jen proto, že byla mezi opěrkami křesla napasovaná jako ve svěráku.
„Vy tedy tvrdíte, že jste neměl kontakt s žádným upírem? Ani jste žádného na své cestě nepotkal? Chcete mi říct, že jste zůstal tři dny v Rio de Janeiro a nenavštívil žádný z proslulých nočních podniků?“
Snape se na tu poslední minutu, kterou v pracovně Dolores Umbridgeové trávil, pohodlně opřel a dal si záležet, aby jeho úsměv vyzněl tak arogantně, jak jen bylo možné.
„Tvrdím, že jsem se virem Y nakazil při neopatrné manipulaci s upíří krví, když jsem ještě pracoval jako soukromý léčitel se zaměřením na upíry, strigy a vlkodlaky. A že jsem v procesu léčení, v jehož rámci jsem složil slib celibátu, dokud virus nepřestane být aktivní. Což může dosvědčit magistra Potterová. Víc vám nemám co říct, Dolores.“
Vstal, uchopil porcelánový šálek za tenké ouško, vylil čaj do květináče na stole, tichounce hrníček vrátil na podšálek a s úsměvem zamířil ke dveřím.
„Stůjte!“ vřískla Umbridgeová a také se postavila. „Povídám, stůjte! Výslech ještě neskončil!“
Severus se k ní obrátil s rukou na klice.
„Jestli mě nehodláte zatknout, tak výslech skončil právě teď. A jelikož zatykač vydat nemůžete, tak já odcházím. Pěkný večer.“
Dolores se nafoukla jako ropucha a splaskala ještě dlouho poté, co za Snapem práskly dveře.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 39 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Aveva

Tak Dolores se teda přes prázdniny neflákala. Je dobře, že se od ní Severus nenechá zastrašit.
Obrázek uživatele gleti

ta mu to nedaruje, kam se na ní hrabe Voldy.

Obrázek uživatele Arenga

Tak nějak. Státní moc v rukou fanatika horší teroristy.

Obrázek uživatele kytka

Teda, ten si troufá!
Je dobře, že se nenechá zastrašit, ale slyšel někdy to přísloví o dráždění hada bosou nohou?!

Obrázek uživatele Regi

Na mě už v kánonu Dolores působila jako málem odpudivější padouch, než sám Voldemort. A ty jsi můj dojem ještě podpořil. Zase výborná kapitola.

Obrázek uživatele Rya

Celý pěkný a ten čaj nejlepší!

Obrázek uživatele Keneu

Ropucha jedna! Její záměr je hustý a hnusný. Ale příslušně totalitně smysluplný.
Jen teď váhám nad tím, jestli Y dostal spolu s larvama od Kary nebo opravdu od léčeného upíra (to asi ne) nebo od nějaké vilné upírky, od níž něco získával pro černý trh.
A navzdory tomu, že je Severus normální dospělý muž (a já přečetla stohy materiálu o tom, jak dělá normální dospělé věci), jsem překvapena, že nebýt Y, chtěl si v Riu zařádit. Asi. Jestli nechtěl zase nějakou tu upíří krev.
Byrokracie šílená, Dolores ještě šílenější, naložení s čajem dokonalé.

-A A +A