Dvanáct - říjen 1938

Obrázek uživatele kytka
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

Koba se původně žádného průvodu účastnit nechtěl. Politika ho nikdy nezajímala. Karla Tellera a jeho kumpány ze Sudetenpartaje, co se každou sobotu scházeli v hospodě, považoval jen za bandu mluvků. Neměl čas ani chuť vysedávat s nimi u piva, naříkat na coby kdyby a vést silácké řeči o tom, jak bude až bude.

Když v neděli Teller přišel a vykládal o demonstraci za připojení Rotbachu k Rakousku, poslouchal ho Koba jen na půl ucha. Jenže Karel přišel v pondělí znovu a v úterý jakbysmet. Naskočil na valník, když jel Koba na pole, a celou cestu mluvil a mluvil. Taková pokojná demonstrace že je legitimní věc, která nemůže nikomu uškodit, právo na protest zaručuje přece ústava, Koba už se do toho stejně namočil, když přinesl tu Jobovu zvěst o tom, kudy vede hranice, a když se nic neudělá teď, neudělá se nic už nikdy.

Neuběhl ani týden a Koba měl pocit, že ve vsi se o ničem jiném nemluví. A čím víc o demonstraci slyšel, tím víc mu to připadalo jako dobrý nápad. Když se ale dnes sešli na návsi, stejně se necítil ve své kůži. Něco mu nesedělo a sám nevěděl co.

Teď je ale všechno jinak. Koba cítí, že dělá správnou věc. Vykračuje si s ostatními k hraničnímu přechodu, do zad ho hřeje podzimní slunce a v srdci vědomí sounáležitosti. Přece jen se sousedi dokážou semknout, když je třeba! A kolik se jich sešlo! Je jich celé procesí, možná stovky lidí! Někdo vpředu zanotoval známou melodii, další se k němu přidávají.

„Nechte z duše jdoucí píseň
domovinou naší znít,
po luzích ať rozletí se,
Lužnici dá šumný svit.“

Koba zpívá s ostatními, i když se mu dojetím svírá hrdlo. Kdosi mu položil svou ruku kolem ramen, srovnali krok a jdou jako jeden muž.

„Těsněj semknem svoje řady!
Ruku v ruce kolkolem
svorně všichni dohromady
chceme bránit rodnou zem.“

Vzdorná píseň Němců burácí ze stovek hrdel. Koba hrdě zpívá s ostatními z plných plic a cítí se jako už dlouho ne. Cítí se plný síly, budoucnost má ve svých rukou a nic se nezdá nemožné.

A pak ten skvělý pocit rozbijí výstřely.

Závěrečná poznámka: 

Jméno vesnice je fiktivní, události jsou skutečné.
Verše jsou ze Vzdorné písně Němců v jižních Čechách od Wilhelma Dorrea, která vyšla už(!) v roce 1901.

Komentáře

Obrázek uživatele mila_jj

Tak to je zatím snad nejlepší kousek. Konec je opravdu drsná pointa. Musím říct, že to opravdu nebyla jednoduchá a jednoznačná doba.

Obrázek uživatele kytka

To mě těší, že se ti líbí!
Ono hodně záleží na tom, čí optikou to člověk sleduje. Jak to vnímali Češi z vnitrozemí, bude zas jindy.

Obrázek uživatele Regi

Výstřely? No nazdar. Z které strany hranice přišly?
Tvoje povídka mě ohromně baví a zajímá. Přiměla mě trošku googlit. Našla jsem nějaké články o té době a tomto regionu, ale nic konkrétního o popisované demonstraci.

Obrázek uživatele kytka

To je radost a štěstí mít takové čtenáře jako jsi ty, děkuju.
Já už toho taky moc víc nevím, ale co ještě vím, povím příště. I o té střelbě. Ale neboj, umírat se (zatím?) nebude.

Obrázek uživatele Aveva

Já se přiznám, že jsem na nějakou takovou pointu čekala, nicméně napsané je to výborně. Těším se na pohled z druhé strany.
Obrázek uživatele kytka

To jsi dobrá.
Mě překvapilo už to, že někde česká vesnice demonstrovala a chtěla připojení k Říši. I když oni se považovali za Rakušany.

Obrázek uživatele Aries

Taky jsem to čekala. Popis události a pocitů je naprosto dokonalý

Obrázek uživatele Aveva

Já si myslím, žes to prostě tak dobře napsala, že to k tomu nevyhnutelně směřovalo ;o)
Obrázek uživatele kytka

Jsem prostě předvídatelná ;-)

Obrázek uživatele Tora

Bezvadně napsané, to se čte samo, opravdu. Píšeš skvěle. A jde z toho mráz po zádech, ale to už píšu asi po stopadesátý šestý, prostě mi dochází superlativy, tak to ber, jakože fakt hodně dobrý!

Obrázek uživatele kytka

Jej, díky. Celá se červenám. Snad se bude líbit i dál.

Obrázek uživatele Arenga

Je to vážně výborné. Rotbach je dobré jméno ;-) mimochodem, vesnice,blízko níž má máma chalupu, se německý jménovala trochu podobně Rottenschachen.

Obrázek uživatele kytka

Díky.
(spoiler: Rapšach je jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro Rotbach. A pak taky vesnice Schwarzbach.)

Obrázek uživatele Arenga

Jo jo, Rapšach ;-) je to tam moc hezké kraj.

Obrázek uživatele neviathiel

Jé, odtamtud je moje spolužačka z vysoké. Žije v Praze a doma jí vyčetli nedostatek lokálního vlastenectví... dnes už to zjevně není sprosté slovo.

Obrázek uživatele neviathiel

Tak tohle je zatím nejhustší kousek. Kde se to skutečně stalo?

Obrázek uživatele kytka

Omlouvám se, nějak jsem zapomněla odpovědět.
Stalo se to v Rapšachu.

-A A +A